14.1.2024, neděle, 2. v mezidobí

Jan 1,35-42; 1 Sam 3,3b-10.19

V dnešním prvním čtení i v evangeliu se mluví o povolání ke zvláštní službě. V evangeliu jsme četli o tom, jak Ježíš si postupně povolává učedníky, dnes jsme slyšeli o třech. V prvním čtení jsme četli o Samuelovi, pozdějším soudci a prorokovi, a jak byl povolán Hospodinem ke zvláštní službě. Bylo to v noci, ve které se Samuel moc nevyspal, protože ho Hospodin čtyřikrát probudil. Po čtvrté Samuel řekl: Mluv, tvůj služebník poslouchá. Hospodin mu ale nic neřekl, to přišlo až mnohem později. Na události, o které jsme četli, bylo podstatné, že se s Hospodinem setkal. To stačilo. Když se člověk setká s Hospodinem, je to zcela dostačující, Hospodin mu nemusí nic říkat.

Tři učedníci, o kterých jsme četli v evangeliu, také od Ježíše neslyšeli žádné pokyny a či příkazy. Přesto se stali jeho učedníky na život a na smrt. Když je člověk takovým způsobem povolán Hospodinem, není třeba slov. Možná jsme to zažili. Člověk se s ním setká jako Samuel či učedníci Jana Křtitele a jde za ním.

Jde o to, jak moc seberu odvahy, jak moc se odvážím obětovat obvyklé zájmy a způsob života, jak moc se jich odhodlám zříci, jak moc se odhodlám zříci se životních jistot a pohodlí.

Bohem povoláni jsou všichni, všichni jsou Bohem osloveni. Záleží na okolnostech a vlastním rozhodnutí, zda toto povolání realizuji způsobem většinovým nebo menšinovým. Když se v církvi mluví o povolání, máme většinou na mysli zvláštní povolání k duchovnímu způsobu života, k životu řeholnímu nebo kněžskému. Ale je také většinové povolání k laickému životu.

Může být věcí náhody, že se člověk setká s řeholní komunitou nebo s knězem, který ho zaujme a on se rozhodne jeho životní styl následovat a zříci se jiných možností. Nebo nezaujme a on se rozhodne pro život v manželství a v rodině. To udělá většina.

Tato náhoda hraje v konkrétní realizaci mého povolání podstatnou roli. Bůh mě nenutí jít určitou cestou, ponechává mi svobodu rozhodování. Ale podstatné je, že je to realizace základního rozhodnutí pro Hospodina a jeho království. Způsob realizace je na člověku.

Člověk nemá Bohem předurčenou cestu, po které by musel jít, aby svůj život naplnil. Podle okolností se rozhodne pro život v rodině nebo v duchovním povolání a obojí je dobře, slouží-li tím Božímu království a dobru ve světě.

Když 13. dubna 1950 při „akci K“ byly násilně rozprášeny řeholní komunity, někteří novicové nebo členové vázaní jen časově omezenými sliby odešli, já to vím o některých bývalých salesiánech, a oženili se a založili vlastní rodinu a naplnili Boží povolání a Boží vůli v ní.

Nezoufejme tedy, když máme pocit, že jsme se minuli svým povoláním, že nám Bůh určil něco jiného, než děláme. To je přece naše rozhodnutí, ne Boží. Boží vůle je, abychom žili ve svobodě, v lásce, v solidaritě s dalšími lidmi, podle svého svědomí, podle svého přesvědčení o tom, co je dobré. Jak to realizovat je na nás.