Neděle 21. 1. 2024 – 3. neděle v mezidobí

Jon 3,1-5.10

Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Na druhý pokus Hospodin s Jonášem uspěl, ale než se tak stalo, musel Jonáš zakusit hloubku svého selhání v poslání od Hospodina v útrobách veliké ryby. Jonáš je izraelský prorok, který má hlásat pohanskému velkoměstu hrozbu od Hospodina, výzvu k obrácení života. Není divu, že se Jonášovi zprvu nechtělo, ale i pak s tím měl potíže, tedy především s Hospodinem, protože to je Bůh slitovný. Jonáš svůj úkol splnil, a to úspěšně. Ninivští se obrátili, respektovali Hospodina, změnili se, a proto se nad nimi Hospodin slitoval, protože on si přeje život, a ne zkázu a smrt. S tím měl nakonec největší problém právě Jonáš, nejspíš mu paradoxně vadilo, že Ninive nebylo potrestáno, jak by si zasloužilo. Vlastně tím zcela popíral své poslání. Formálně ho, a to velmi úspěšně, vykonal, ale v srdci by si byl přál opak.

Celá kniha Jonáš, jež je relativně krátká a odlišná od jiných prorockých knih Starého zákona, protože jde vyprávění (povídku o prorokovi), má takový trochu pohádkový či legendární charakter: 3 dny se musí městem procházet, 40 dní je určeno k pokání. Ale na rozdíl od pohádek nebo i od biblického symbolismu čísel, se Ninivané obrátí už první den, a tedy ani 40 dní není zapotřebí. Izrael potřeboval ke svému obrácení 40 let na poušti apod. Ninivané jsou de facto i jako pohané vzorem lidí, kteří uposlechli Boží výzvu (na rozdíl od Izraele i Jonáše, který potřeboval 3 dny v břiše ryby, aby šel do sebe). To samozřejmě Jonáše (a všechny, kdo spoléhají na svůj výklad Boží spravedlnosti) štve.

1 Kor 7,29-31

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

Apoštol Pavel žije ještě v očekávání brzkého druhého příchodu Ježíše Krista, v očekávání paruzie. Proto vybízí své adresáty, aby nevěnovali přehnanou pozornost věcem tohoto světa. Pavel samozřejmě nechce, aby se adresáti chovali jako lidé zcela odtržení od života (jako extrémní kynikové nebo i stoikové), ale aby věnovali pozornost evangeliu a jeho šíření, aby si srovnali priority a nebyli závislými na pomíjivých skutečnostech, jako je úspěch, sláva, majetek, sex a moc. To platí po pravdě řečeno dodnes, i když my s tím druhým příchodem, tedy koncem tohoto světa, pro naši dobu tak moc nepočítáme.

Mk 1,14-20

Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

Evangelista shrnuje základní Ježíšův program slovy: přiblížilo se Boží království (naplnění času), je třeba se obrátit a uvěřit v tuto skutečnost. Obrátit se k přítomnosti a budoucnosti Božího jednání s lidmi. Obrácení není o sebeponižování, nýbrž o důvěře a nové naději, o otočení se od sebe (od své sebestřednosti) k Bohu. A pro toto své poselství si Ježíš vybírá své spolupracovníky. Chce se sdílet s ostatními, chce jim dát podíl na svém životě a poslání. Musel být velmi autentický a charismatický, musel mít zvláštní přitažlivou sílu, že ti povolaní se sebrali a šli, vzdali se své zajištěné existence a uvěřili Ježíšovu slovu, aniž možná zcela rozuměli tomu, co to znamená být rybáři lidí.

Ježíš překračuje rodinné vazby a zve lidi k samostatnosti, k novým úkolům. V dnešní době je ovšem třeba si dát pozor na všelijaké hlasatele různých nauk, kteří místo aby lidi osvobozovali, je svazují a činí závislými na sobě. Ježíšovo poselství je otevřené a orientované na prospěch druhých. On neláká lidi na sebezdokonalení, na „duchovno“, extatické zkušenosti, nýbrž je zve k pozitivní práci ve prospěch druhých. To je důležité rozlišovací kritérium.