Pátek 26.1. 2024 – 3. týden v mezidobí
2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17
Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě. Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. David poslal vyptat se na ženu.
Řekli mu: "Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše." David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. Žena počala a dala to Davidovi vědět: "Počala jsem." David pak poslal k Joabovi: "Pošli ke mně Chetitu Uriáše." A Joab poslal Uriáše k Davidovi. Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. Potom řekl David Uriášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: "Uriáš do svého domu nezašel." Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu. Druhého rána napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. V listě psal takto: "Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel." Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
Zkrácená verze příběhu o Davidovi, Uriášovi a Batšebě. David se uvelebil ve své pozici, a tak místo aby šel v čele svého vojska, jak se slušelo a patřilo, zůstal v pohodlí svého paláce. A jak tak tomu často bývá, měl dost času, takže si ho krátil lelkováním ze střechy svého paláce, při němž spatřil, co neměl – krásnou ženu při koupeli. Rozhodl se jí zmocnit, i když už byla vdaná. To mocní dělávají, i když dobře vědí, že se to nesmí. Batšeba nejspíš neměla na výběr, a tak s Davidem strávila noc. Z jejich spojení vznikl nový život, což dostalo Davida do úzkých. Z prekérní situace se pokusil vyklouznout tím, že povolal Uriáše z boje a snažil se ho přimět k manželskému styku s Batšebou, takže by dítě bylo považováno za Uriášovo. To však nevyšlo. Uriáš byl Chetita, de facto cizinec, asi původně přistěhovalec, ale Davida, Božího vyvolence, předčil věrností a zodpovědností. Aby David zakryl svůj hřích, nechal Uriáše nepřímo zabít. A do svého zločinu zatáhl i vojevůdce Joaba. Uriáš zemřel a po povinném Batšebině smutku si David mohl Batšebu vzít a tak svůj hřích zakrýt.
David tu je jako odstrašující příklad zneužití moci, obětování nevinného kvůli vlastnímu hříchu ve snaze jej zakrýt. Všechno to začalo pohodlností, leností, nezřízeností a chtivostí. To byl prapůvod jeho hříchu. Ježíš varuje před chtivým pohledem. A nemusí být jen sexuálně motivován. Chtivost a nezřízená touha po něčem či někom mívají fatální důsledky. Člověk ztratí zábrany, ztratí ohled na druhé, na jejich důstojnost či majetek, zneužije své moci a vezme si, co mu nepatří. Tehdy jako dnes. Sexuální zneužívání je tématem současnosti, ale nejde jen o ně. Jde o zneužití postavení, nezvládnutí frustrace, o nadřazení vlastního uspokojení nad práva druhého člověka nebo i celé společnosti. A pak o bezohlednou snahu vlastní hřích zakrýt, ať to stojí, co to stojí.
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
Ježíš lidem vysvětluje povahu Božího království různými obrazy, metaforami a přirovnáními, aby jeho slova dobře chápali. Řeč o Božím království mohla vyvolávat falešné představy moci a úspěchu na jedné straně, na druhé, že se tyto představy nenaplňují: nespravedlnost nezmizela, politický útlak také ne, chudí jsou stále chudí, pokud ještě víc nechudnou …. Boží království není realizováno revolucí, roste Boží silou, nepozorovaně, protože roste v srdcích, myslích a skutcích lidí. Jeho začátky jsou nenápadné, dalo by se říci zanedbatelné, malé zrnko, a přece Bůh mu dá vzrůst jako tomu hořčičnému zrnku. Najednou je tu něco, čeho jsme si nestačili všimnout, ale je tu …
Růst Božího království závisí i na nás, na naší angažovanosti, ale také trpělivosti, důvěře a víře ve smysl práce pro ně. Není naším úkolem kontrolovat růst a dělat si starosti, když to nedopadá podle našich představ, protože nevidíme tak snadno pod povrch, kde semeno klíčí. A i když vyrazí, tak nejsme s to je odlišit od plevele. Je třeba počkat na žeň, na zralost, na situaci, kdy už je jasno.
To, že Ježíš učedníkům všechno vysvětluje, neznamená, že by ostatními pohrdal, ale že učedníky učí víc, protože jim má být svěřeno pokračování jeho činnosti.
