Sobota 3. 2. 2024 – 4. týden v mezidobí

1 Král 3,4-13

Šalomoun odešel obětovat do Gibeonu, poněvadž to byla nejvýznamnější obětní výšina. Šalomoun obětoval na onom oltáři tisíc celopalů. V Gibeonu se v noci ve snu zjevil Šalomounovi Hospodin. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Ty jsi prokázal svému služebníku, mému otci Davidovi, velkou laskavost za to, že se choval vůči tobě s oddaností, spravedlností a s upřímným srdcem a zachoval jsi mu tuto velkou laskavost, když jsi mu dal syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Nuže, Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“

Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane. Ale i to, cos nežádal, ti dávám, bohatství i slávu, že nebylo a nebude mezi králi žádného tobě rovného.“

Jeden z nejkrásnějších textů 1. knihy Královské: Šalomounova modlitba a prosba o moudrost. Tuto modlitbu by se měli modlit všichni, kdo mají zastávat nějaký důležitý post. Šalomoun prosí o chápavé srdce, aby dokázal rozlišovat dobro a zlo. Možná se to zdá podivné, přece člověk dokáže rozlišit dobro a zlo, ale není to tak snadné, a to zejména v pozici toho, kdo je zodpovědný za celek. Šalomoun to ví, a proto prosí o chápavé srdce. Srdce bylo v biblické tradici orgánem poznání. My bychom prosili o rozum, o inteligenci a logické myšlení, ale to je málo. I když nepovažujeme srdce za orgán poznání, nýbrž cítění, citů, tak přesto při rozlišování dobra a zla jde vedle rozumu, zkušenosti, dostatečných informací a znalostí také o to, co nazýváme i my moudrostí. A ta není jen záležitostí rozumu. Moudrý je ten, kdo dokáže vidět pod povrch věcí, kdo se dokáže oprostit od sebeprosazení, kdo dokáže odhadnout, kam věci budou směřovat a přitom dokáže naslouchat i druhým. K moudrosti je třeba i intuice, orientace ve věcech i lidech, pokory, odvahy a důvěry. Moudrost je vzácné zboží, je třeba o ni prosit, protože je darem shůry.

Mk 6,30-34

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Tenhle text je velmi útěšný pro všechny unavené prací pro druhé. Ježíš je velmi pozorný a vidí, jak jsou učedníci unavení poté, co se vrátili ze svých misijních cest. Chce jim proto dopřát odpočinek a vyslechnout jejich zkušenosti. Jenže to nevyšlo. Učedníkům nebylo dopřáno, aby mohli s Ježíšem sdílet to, čeho byli plní. Jiní je předběhli, protože také chtěli být s Ježíšem. Ježíš vyslyšel jejich touhu a ujal se jich. V dané chvíli učedníkům nezbylo než to tak přijmout a fyzicky si odpočinout, i když nemohli sdílet s Ježíšem to, co pro ně bylo tak důležité a nač se nepochybně těšili. Ježíš jim tím ukazuje cestu vydanosti pro druhé.

Občas se člověk ocitá v takové situaci, že musí přenechat jiným své místo v pozornosti někoho, koho má rád, na kom mu záleží a o kom ví, že i jemu záleží na něm. Nesmí to být pravidlem. Přátelé, manželé, rodinní příslušníci potřebují intimitu vztahu a vzájemného sdílení – v naléhavém případě je třeba se jí vzdát kvůli dobru druhých, ale nesmí to být bez hranic. Ježíš se svým učedníkům věnoval nepochybně v jiných chvílích, oni byli stále s ním. Ale i v této situaci je učil, že si nesmějí dělat nárok na přední místo. On je pro všechny.