Úterý 13. 2. 2024 – 6. týden v mezidobí

Jak 1,12-18

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to (Pán) slíbil těm, kdo ho milují. Když je někdo pokoušen, ať neříká: „To mě pokouší Bůh!“ (Jako) je nemožné, aby byl Bůh pokoušen ke zlému, (tak ani) on sám nikoho nepokouší. Když je člověk pokoušen, vábí ho a svádí jeho vlastní žádostivost. Ta žádostivost pak počne a porodí hřích, a když je hřích spáchán, porodí smrt. Nedejte se klamat, moji milovaní bratři. Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, (jaké je působeno u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli (jako) prvotiny ze všeho, co stvořil.

Autor pokračuje ve svých úvahách o tom, co znamená být moudrý, resp. jak žít dobrý život ve shodě s Boží vůlí. Bůh je dobrý a nechce člověka uvádět na špatnou cestu tím, že by ho uváděl do pokušení. Do pokušení se člověk dostává kvůli své nezřízenosti a ta ho může strhnout až k hříšnému jednání. A hříšné jednání znamená odloučení od Boha, tedy smrt. Bůh je světlo, smrt je temnota. Bůh však chce pro člověka život. Otázkou ovšem je, zda člověk život skutečně chce, zda je ochoten ustát pokušení a neoddat se hříchu.

Mk 8,14-21

(Když Ježíš a jeho učedníci odešli od farizeů,) zapomněli si vzít chleby a kromě jednoho chleba neměli s sebou na lodi nic. Ježíš je napomínal: „Dejte si pozor a varujte se kvasu farizejského a kvasu herodovského!“ Ale oni uvažovali mezi sebou o tom, že nemají chleba. On to poznal a řekl jim: „O čem uvažujete? Že nemáte chleba? Ještě nerozumíte ani nechápete? Máte zatvrzelé srdce? Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nevzpomínáte si už, když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc (lidí), kolik košů plných kousků chleba jste ještě nasbírali?“ Odpověděli mu: „Dvanáct.“ „A když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik košíků plných kousků chleba jste ještě nasbírali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“ Tu jim řekl: „Ještě nechápete?“

Učedníci v Markově evangeliu jsou velmi často ukázáni jako ti, kdo vlastně Ježíši nerozumí, kdo stále myslí jen v rámci svých mantinelů, svých schémat. Nechápou, že se mohou na Ježíše plně spolehnout, takže si opět dělají starosti o svou obživu, o své zajištění. Ježíš jim musí znovu připomenout to, čeho byli svědky, čeho se dokonce aktivně účastnili. Bůh přece dává v plnosti – vždyť z těch zázračných nasycení ještě mnoho zbylo!

Mnohokrát se nám v životě zdá, že jsme v neřešitelné situaci, stejně jako si to mysleli Ježíšovi učedníci, ale když připustíme, že je s námi v naší situaci také Ježíš, nějaké řešení se najde, i když bude jiné, než bychom očekávali. Ani učedníkům v lodi Ježíš další chleby nevykouzlil, a přesto hlady neumřeli.

Varovat se kvasu herodovského nebo farizejského znamená nespoléhat na vlastní výkon a postavení, na sebezajištění, na světskou nebo náboženskou moc, nepodléhat vlastní chytrosti a vypočítavosti.

Naše paměť bývá občas krátká, a tak období plné důvěry střídají období pochybností. Učedníci sice zažili mnohé mocné Ježíšovy skutky, ale stejně stále znova nemají dost důvěry, když se dostanou do prekérní situace. I my tváří v tvář těžkým věcem ztrácíme důvěru a nevidíme řešení. Na rozdíl od učedníků nemáme Ježíše tak na dosah, aby naši nedůvěru a nejistotu. V tom se od nás žádá víc než od nich. Ježíšovo ujištění platí i však i pro nás.