3.3.2024, neděle, 3. postní

V evangeliu podle Jana čteme o tom, jak Ježíš dělá rázný konec se starým náboženstvím, protože přichází nová skutečnost, Bůh je přítomen v něm.

Jan 2,13-25

Se zápalem a horlivostí pro Boží dům se Ježíš nezasazuje jen pro pořádek na posvátném místě. Kupci a směnárníci přece byli na chrámovém nádvoří oprávněně a dá se předpokládat, že to byli lidé zbožní, kteří dělali pouze to, co bylo pro provoz chrámového kultu nezbytné

V chrámové službě bylo užívání peněz nezbytné. Ale užívání římských mincí, na nichž byl zobrazen císař prohlašovaný za boha, bylo pro lid staré smlouvy nepřijatelné. Židé měli zakázáno zobrazovat lidské postavy, protože člověk je obrazem Boha a ze zobrazení se mohly stát modly. Jakákoliv umělecká díla, zobrazující například lidské postavy, byla vnímána jako něco cizího a odporného.

V Desateru se totiž objevuje zákaz zobrazování a zpředmětňování Boha. Tento zákaz je pro judaismus nutný a udržuje lidstvo od odloučení od podstaty a tajemnosti tohoto Boha.

Proto byly tyto pohanské mince v chrámovém nádvoří vyměňovány za peníze, které byly pro účely chrámového kultu čisté. Za tyto mince pak zbožní židé mohli plnit nařízení Zákona, totiž vyplácet prvorozeného anebo zakoupit pro chrámovou oběť dobytče či jiné zvíře.

Událost jejich vyhnání měla jiný, symbolický význam konce starých řádů. Nastává nová skutečnost, v Ježíši Kristu se naplňuje Boží přítomnost.

Těžko si lze představit, že by lidé, kteří tam provozovali svůj obchod, uposlechli Ježíšovu horlivost a z chrámového nádvoří zmizeli. Šlo o něco jiného. Tato událost ukazuje, že Ježíš je tím pravým místem živé Boží přítomnosti, ne kamenný chrám. S chrámem je konec, nastupuje jiné uctívání Boha. V Ježíšovi se naplňují všechna Boží přislíbení i všechny Boží příkazy, a to v přikázání lásky k Bohu i k bližnímu.

Židé od Ježíše žádali znamení, že to, co koná, smí činit. On odpovídá poukazem na svou budoucí smrt a zmrtvýchvstání. To ovšem bylo vysvětlení, kterému Ježíšovi učedníci ani ostatní lidé nemohli rozumět. Teprve až se to událo, až Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, začalo být zřejmé, co tím Ježíš myslel.

On je Božím chrámem, ve kterém se člověk setkává s Bohem, on je sám vtělený Bůh. Vyhnání obchodníků z chrámu je symbolický čin, který znamená konec starého kultu, konec starého chrámu a začátek něčeho zcela nového. Chrám jako místo přebývání Boha už není potřebný, Bůh je všude, i v Ježíši Kristu.

Je již zde, s ním jeho panování, začátek jeho království. Ale je třeba, abychom Ježíše jako tento začátek viděli, abychom ho poznali a poznávali.