Pondělí 11. 3. 2024 – 4. týden postní
Iz 65,17-21
Toto praví Hospodin: „Hle, utvořím nová nebesa a novou zemi, nebude se vzpomínat na to, co minulo, (nikomu) to nevstoupí na mysl. Plesat a jásat budou navěky nad tím, co stvořím: neboť – hle – v jásot přetvořím Jeruzalém a lid jeho v radost! Plesat budu nad Jeruzalémem, radovat se budu ze svého lidu. Neuslyší se v něm hlas pláče nebo křiku. Nebude v něm dítě, (které by žilo) jen několik dní, ani stařec, který nenaplní svá léta; teprve (ve stáří) sta let jinoch zemře, za prokletého bude považován, kdo se nedožije sta let. Vystavějí si domy a budou (v nich) bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich plody.“
Prorok z exilu pod jménem Izajášovým zaslibuje obnovu od Hospodina, obnovu po letech strávených v babylonském zajetí. Minulost je překonána, Před vyvoleným národem se otevírá nová budoucnost, budoucnost plná pozitivních zaslíbení. Hospodin obnoví Jeruzalém, který bude místem naděje, života, stability. Jenže to se nestane samo sebou. Izraelité již zakotvili v Babylóně, mají tam svou existenci, své rodiny, své domy. A teď se mají vrátit do vlasti, kde bude třeba vše znovu vybudovat. Hospodin je ústy prorokovými vábí k odvážnému kroku. A ten není jako obvykle vůbec jednoduchý. Stojí jim přebývání v zaslíbené zemi, v dědictví od Hospodina, za to, aby opustili svou zabydlenost? Hospodin je přece všude! Stojí člověku za to, aby se pouštěl do nejisté pozemské budoucnosti s Hospodinem, když se mu docela dobře daří?
Jan 4,43-54
Ježíš odešel ze Samařska do Galileje. Sám totiž dosvědčil, že prorok ve svém rodném kraji není ve vážnosti. Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho (vlídně) přijali, protože viděli všechno, co vykonal v Jeruzalémě o svátcích; i oni tam totiž byli na svátky. Přišel tedy zase do Kány v Galileji, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnau. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vyhledal ho a prosil, aby šel a uzdravil mu syna – už totiž skoro umíral. Ježíš mu řekl: „Jestliže neuvidíte znamení a zázraky, nikdy neuvěříte.“ Královský úředník mu odpověděl: „Pane, přijď, než moje dítě umře!“ Ježíš mu řekl: „Jen jdi, tvůj syn je živ.“ Ten člověk uvěřil tomu slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. Když ještě byl na cestě, přišli mu naproti jeho služebníci a hlásili: „Tvůj syn je živ!“ Zeptal se jich tedy na hodinu, kdy mu začalo být lépe. Odpověděli mu: „Včera v jednu hodinu odpoledne mu přestala horečka.“ Poznal tedy otec, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: `Tvůj syn je živ.' A uvěřil on i všichni v jeho domě. To bylo druhé znamení, které Ježíš vykonal, když se vrátil z Judska do Galileje.
Ježíš sice vykonal mnoho podivuhodných věcí v Judsku a Jeruzalémě, ale to lidem nestačilo, aby v něj zcela uvěřili. V Galileji nakonec nalezl vlídné přijetí, když se do ní vrátil přes Samařsko. Přišel opět do Kány v Galileji, což bylo místo, kde podle evangelisty vykonal svůj první zázrak. Tam se na něj obrátil o pomoc člověk z vyšší společnosti, královský úředník. Jeho syn byl těžce nemocný. Ježíš jej podobně jako Syrofeničanku u synoptiků tak trochu odkazuje pryč. Ale ani tento člověk se nedá odradit, a tak mu Ježíš vyhoví, aniž by navštívil jeho dům. Vše závisí na víře onoho člověka. Ta se mu „vyplatila“. Ještě než došel domů, se dozvěděl, že jeho syn se začal uzdravovat.
