Neděle 17. 3. 2024 – 5. neděle postní

Jer 31,31-34

Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

Hospodin je stále připraven začínat se svým vyvoleným lidem znovu. Znovu má otevřít novou šanci na budoucnost. Hospodinu nejde o nic jiného než o společenství s těmi, které si vyvolil. Psaný zákon nestačí, tomu se vyvolený národ neustále zpronevěřuje, neustále narušuje smlouvu, kterou s ním Hospodin uzavřel. A tak nová smlouva, či obnovená smlouva, má být lidem vložena do srdce. Srdce je v biblické řeči orgánem existenciálního poznání, chápání a rozhodování. Zvnitřněný zákon znamená, že člověk už nebude potřebovat někoho jiného, aby jej poučoval. A Bůh se na tuto situaci těší, neboť ruší minulá přestoupení, otevírá novou cestu.

Žid 5,7-9

Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

Autor listu zdůrazňuje, že Ježíš nebyl ušetřen ničeho, co musí snášet každý člověk. První verš tohoto úryvku připomíná situaci v Getsemanech, ačkoliv ji autor nijak nezmiňuje. Ale vidí celý proces Ježíšova života a zápasu již z vítězného konce zmrtvýchvstání. Právě proto, že ježíš prošel všemi útrapami života, má k ostatním lidem blízko, rozumí jejich situaci a lze se na něj spolehnout.

Jan 12,20-33

Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Ježíš je na svátky v Jeruzalémě, ale hlavní zájem o něj projevují hlavně ne-Židé. Ježíš na to reaguje zásadní výzvou k následování, která připomíná synoptiky. Ježíš ví o své smrti – jeho slova zde jsou jakousi obdobou scény v Getsemanech. Ježíšovo oslavení je spojeno s jeho smrtí na kříži. Soud nespočívá ve vynesení trestu, nýbrž v odstranění zla. Boží soud znamená prosazení dobra, neboť jen kvůli tomu se Bůh stal člověkem. Aby mu to lidé uvěřili.

V Janově evangeliu hrají významnou roli jiní učedníci než u synoptiků: Filip, Ondřej, Tomáš a Petr. Zde se setkáváme s Filipem a Ondřejem stejně jako na začátku evangelia při povolání prvních učedníků. Zde oni přicházejí, aby přivedli na scénu řecké návštěvníky evangelia (pohany), možná bohabojné z okruhu synagogy. Ti jsou na Ježíše zvědaví. Když je člověk na Ježíše zvědavý, zažije s ním určitě něco, co nečeká. Jako ti bezejmenní řečtí poutníci.