Středa 20. 3. 2024 – 5. týden postní
Dan 3,14-20.91-92.95
Král Nabuchodonosor řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem dal postavit? Nuže, jste připraveni hned, jak uslyšíte zvuk rohu, flétny, citery, harfy, psalteria, dud a hudebníky všeho druhu, padnout a klanět se soše, kterou jsem dal postavit? Jestliže se však klanět nebudete, hned budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece – a který bůh vás bude moci vysvobodit z mých rukou?“
Šadrach, Mešach a Abednego odpověděli králi Nabuchodonosorovi: „Není třeba, abychom kvůli tomu tobě odpovídali. Jestliže se to stane, náš Bůh, jehož ctíme, může nás vysvobodit; z rozpálené ohnivé pece i z tvé ruky, králi, nás vysvobodí; i kdyby ne, nechť je ti známo, králi, že (ani pak) tvé bohy nectíme a zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklaníme!“ Tu se Nabuchodonosor vůči Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi naplnil hněvem, který změnil jeho tvář. Poručil rozpálit pec sedmkrát víc, než obvykle se rozpalovala. Několika nejsilnějším mužům svého vojska rozkázal svázat Šadracha, Mešacha a Abednega, aby je vhodili do rozpálené ohnivé pece. (Najednou) král Nabuchodonosor užasl, rychle vstal a řekl svým dvořanům: „Copak jste nevhodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Odpověděli a řekli králi: „Ano, králi!“ (Král) pravil: „Hle, já vidím čtyři muže rozvázané, jak se procházejí uprostřed ohně, není na nich úhony a vzhled čtvrtého je podobný Božímu synu.“ Tu zvolal Nabuchodonosor: „Požehnaný Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v něj důvěřovali! Přestoupili královský rozkaz a vydali svá těla, aby nemuseli uctívat žádného boha, jedině Boha svého, a klanět se mu.“
Konflikt mocného a bezmocných, který ovšem končí vítězstvím těch bezmocných, protože zůstali věrni sami sobě a své víře. Byli ochotni dát svůj život všanc, protože si cenili věrnosti Bohu víc než vlastního života. Nakonec si nejen zachránili život, ale přivedli k úctě k Bohu i toho, kdo jí zpočátku pohrdal. Bezmocní se stávají mocnými, když nepodlehnou falši a nátlaku mocných. Stojí to odvahu, kroky do ohně, ale nakonec to vede k cíli, jímž není sebepotvrzení a moc, nýbrž oslava Boha, oslava smyslu žití, potvrzení hodnot, o něž jde.
Připomíná mi to Havlovo pojednání o moci bezmocných. Důležitá je přitom ovšem jednota a nezištnost. Ten, kdo je schopen za své ideály dát i život, vzdát se všeho, morálně vyhrává vždycky, i když to neznamená automaticky i výhru politickou, ekonomickou nebo společenskou.
Jan 8,31-42
Ježíš řekl židům, kteří v něho uvěřili: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ Namítli mu: „Jsme potomci Abrahámovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak ty můžeš říci: ‚Stanete se svobodnými’?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní. Vím, že jste potomci Abrahámovi, ale ukládáte mi o život, protože mé slovo se u vás neuchytí. Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Řekli mu na to: „Náš otec je Abrahám.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahámovy, konali byste skutky jako Abrahám. Nyní však mě chcete zabít – toho, kdo vám mluvil pravdu, kterou slyšel od Boha. Tak Abrahám nejednal. Vy konáte skutky vašeho otce.“ Odpověděli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším otcem Bůh, milovali byste mě, vždyť já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.“
Text přináší jednu z nejsilnějších kontroverzí Janova evangelia mezi Ježíšem a jeho oponenty. Text byl zneužit k antisemitským výpadům, jako by Ježíš sám nebyl Žid. Židy jsou v Janově evangeliu označováni jeho protivníci, což odkazuje na dobu vzniku evangelia, kdy došlo k radikálnímu a zřejmě velmi bolestnému rozchodu křesťanské obce a synagogy v obcích, kde Ježíšovi učedníci žili ještě v souladu s židovským prostředím, na konci 1. stol. n. l.
Osvobozující síla pravdy: Ježíš tu nemá na mysli pravdu ve smyslu logickém, nýbrž existenciálním. Poznat pravdu tady znamená přijmout Ježíše jako toho, kdo přichází od Otce ve prospěch člověka a světa, k jeho záchraně. Poznat pravdu znamená podobně jako jinde v biblické řeči sjednotit se s ní, oddat se jí. Pravda má osobní podobu, a to Božího Syna. Ježíšova řeč a reakce jeho oponentů se míjejí, každý argumentuje na jiné rovině. Být svobodný, žít ve svobodě, tu znamená nenechat se zotročit hříchem, tedy svým egoismem. Ten má nejrůznější podoby, někdy velmi nenápadné a maskované za zbožnost, ale vždy jsou v pozadí osobní zájmy, osobní profit nebo osobní strach a pocit ohrožení. To právě Ježíš svým oponentům ukazuje. Abrahám je v Ježíšově pojetí symbolem věrnosti Bohu – svým oponentům vyčítá, že tuto věrnost opustili, protože se řídí jen svými představami a interpretacemi.
