Sobota 30. 3. 2024 – Bílá sobota, velikonoční triduum

Cyklus 7 starozákonních čtení o vigilii je natolik obsáhlý, že je obtížné komentovat všechna čtení. Ta jsou stále stejná, pouze evangelium se mění v závislosti na liturgickém cyklu.

Řím 6,3-11

My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání.

Vždyť přece víme, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

Křesťan je obrazně ponořen do Kristovy smrti, což pro něj znamená radikální změnu životního stylu, totiž odumření hříchu, tomu nejzákladnějšímu hříchu, nevěře a nedůvěře vůči Bohu. Nejde o jednotlivé skutky, které jak dobře víme (a věděl i Pavel), které jsou podmíněny lidskou nedokonalostí, egocentrismem apod., jichž se nelze tak jednoduše zbavit, nýbrž o základní rozhodnutí člověka. Odumření hříchu znamená odumření touze po sebespáse.

Mk 16,1-7

Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

Tři ženy, mezi nimiž není jmenována Ježíšova matka, tedy ty, které stály pod křížem, přicházejí po sobotě ke hrobu, aby dokonaly pohřeb. Pouze autor Mk to interpretuje přímo takto, nejspíš proto, že ho jiný důvod nenapadá. Ačkoliv dobře viděly, že hrobka byla uzavřena velkým kamenem, přesto nacházejí hrob otevřený. A dozvídají se naprosto neuvěřitelnou zprávu, že nemohou hledat živého mezi mrtvými. Mají se stát prvními nositelkami zprávy o Ježíšově zmrtvýchvstání, o tom, že žije. To je pro ně neuchopitelná zvěst. Mají vyřídit učedníkům, že se s Ježíšem v jeho nové existenci setkají v Galileji, tedy tam, kde vše začalo.