Úterý 16. 4. 2024 – 3. týden velikonoční

Sk 7,51-8,1a

Štěpán pravil lidu, starším a učitelům Zákona: „Vy tvrdošíjní s neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima! Vy vždycky odporujete Duchu Svatému – jak vaši otcové, tak i vy. Koho z proroků nepronásledovali vaši otcové? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého. A vy jste ho teď skutečně zradili a zavraždili! Zákon od andělů vyhlášený jste sice přijali, ale nezachovali jste ho.“

Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však, plný Ducha Svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těch slovech skonal. Šavel plně schvaloval, že ho zbili.

Závěr Štěpánovy řeči ve Sk je výčitkou představitelům židovstva. Štěpán je obviňuje, že jednají stejně jako jejich předchůdci v minulosti (tzv. deuteronomické schéma), totiž že likvidovali ty, kteří jim nabízeli Boží vůli. Za svou věrnost i odvahu zaplatí Štěpán životem. Autor Skutků přivádí na scénu protagonistu druhé poloviny své knihy – Pavla z Tarsu. Zde vystupuje ještě pod jménem Šavel, což mohlo být jeho židovské jméno. Štěpán je ukamenován. Ve své smrti následuje Ježíše –, a to i ve své velkorysosti odpustit těm, kdo ho zabíjejí. Štěpánova smrt byla – řečeno současným slovníkem – ve skutečnosti lynčem, davovým zmanipulováním. Šavel/Pavel je tu vylíčen jako ten, kdo zastává názor svých židovských současníků, většiny. O to zajímavější je jeho další vývoj.

Jan 6,30-35

Zástup řekl Ježíšovi: „Jaké ty děláš znamení, abychom (ho) viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Chléb z nebe jim dal jíst.‘“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života! Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

I s tradicemi je třeba se občas rozloučit, protože nová realita je překonává. Předkové jedli manu na poušti, ale teď je tu nová realita – Ježíš, Boží Syn. Není snadné se rozloučit s minulostí, protože současnost je nejednoznačná a budoucnost nejistá. Ale Bůh nás zve k dobrodružství odvahy k novým věcem. Janovský Ježíš to svým adresátům zrovna neulehčuje, protože kdo by chtěl jíst lidské maso a pít lidskou krev? Pro Žida neskutečná představa a nepřijatelný symbol. My už jsme si zvykli, ale jen proto, že to moc reálně nevnímáme. Je dobře si uvědomit, oč opravdu jde.