5. 5. 2024 – 6. neděle velikonoční

Sk 10,25-26.34-35.44-48

Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby (u nich) zůstal ještě několik dní.

Přes rozpaky, které Petr prožil kvůli svým vizím, se vydal na cestu do domu řeckého setníka Kornélia, který patřil nejspíš mezi bohabojné, ale rozhodl se dát pokřtít. Petr kvůli tomu musel překročit své tradice, svůj horizont toho, co je nábožensky správné a co ne, musel udělat možná větší krok víry než onen konvertita Kornélius. Bůh toto jeho prozření dotvrdil tím, že Kornélius a jeho rodina a lidé z jeho domácnosti byli obdařeni dary Ducha ještě před vlastním křtem.

Bůh má jiná kritéria i než ten nejzbožnější člověk. Bůh překračuje hranice, které vytyčili lidé, jakkoliv je stanovili s nejlepšími úmysly a byly a jsou pro ně potřebné. Bůh soudí jinak a dává své dary podle své vůle, a to ne jako odměnu, nýbrž jako výraz důvěry a očekávání jejich využití. To platí stále.

1 Jan 4,7-10

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Láska je vlastní podstatou Boží existence. Bůh nemůže nemilovat – a to stejné očekává od toho, kdo v něj věří a chce s ním sdílet život. Člověku k naplnění této lásky nabídl svého Syna, aby se pro člověka Boží láska stala zcela viditelnou a zakusitelnou. Sdílet s Bohem život, sdílet jeho lásku znamená odvážit se růstu v sebedarování, v radosti z dobra, krásy a pravdy, odvážit se růstu v naději i tam, kde vládne bolest, zmar a nepokoj. 

Jan 15,9-17

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

Ježíš svým učedníkům odkazuje svou lásku jako největší dar a úkol. Mají milovat jako on – větší výzvu před ně nemůže postavit. Mají se milovat navzájem jeho láskou, tedy být ochotni dát jeden za druhého svůj život. Tím povyšuje své učedníky (a tak i všechny další následovníky) na své přátele, na ty, s nimiž sdílí to, co má. Připomíná jim jejich vyvolení, jeho přáteli jsou proto, že on jim své přátelství nabídl, on je oslovil a pozval do svého života. Toto pozvání, je-li přijato, znamená povolání k plodnosti, k přinášení plodů. A tyto plody jsou trvalé, nepomíjí, protože je v nich obsažena Ježíšova i Otcova láska. Skrze učedníky-Ježíšovy přátele se láska šíří v prostoru i čase. Je nezničitelná, pokud je učedníky skutečně žita. Sílu k lásce Ježíšův učedník-přítel od Otce dostane vždy, kdykoliv o ni prosí. Láska je jedinou silou, která může proměnit svět. Není snadné mít k tomu odvahu, není snadné tomu věřit a nejméně snadné je lásku důsledně žít. Ale v tomto ohledu nám Bůh dá vždy to, co k ní potřebujeme, budeme-li o to prosit.