21.4.2024, neděle, 4. velikonoční

Bůh je dobrý pastýř, Ježíš je dobrý pastýř, církev v tom následuje svého Pána a přijímá každého člověka, nikoho nevylučuje. Děkujme Bohu …

Jan 10,11-18

Ježíš je dobrý pastýř, tak je také často zobrazován. V náručí drží ovci. To je obraz jeho vztahu k nám lidem. Nejde mu v první řadě o to, aby změnil náš způsob život, nýbrž ukazuje, že on je dobrý pastýř, který za ovce dává svůj život. Chce se pro ně nasadit, darovat za ně život.

Ježíš se tím ztotožňuje s pastýřem a ukazuje svůj vztah k ovcím. On je tím, kdo touží něco jim dát. Skrze něj všichni můžeme získat veliký dar – život v plnosti a na vždycky.

Své ovce nedrží v jednom stádě násilím, nevymáhá od nich plnění povinností, tak jako jeho církev nehlásá v první řadě povinnosti a neláme hůl nad tím, kdo neodpovídá předpisovému obrazu křesťana a katolíka.

To, co Ježíš nabízí a dává, dává z lásky a odpověď na lásku není vynucená, naní vynucována násilím. Člověk, který ji pochopil, na ni chce odpovědět, a to lze jen opětovanou láskou.

Obraz dobrého pastýře je zde dovršením zvěsti o Bohu, kterou židé znali z Písma, tedy ze Starého zákona. Tam se píše o Bohu jako jediném Pastýři Izraele, který touží po dom, aby se do jednoho stáda shromáždil nejen Izrael, nýbrž celé lidstvo.

O tom mluví i Ježíš. V evangeliu podle Jana říká: “Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; … a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.“