Pátek 10. 5. 2024 – 6. týden velikonoční

Sk 18,9-18

(Když byl Pavel v Korintě,) řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“

Když se však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům: „Kdyby to bylo nějaké bezpráví nebo bídný zločin, věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se sluší a patří. Ale když jsou to hádky o slovo, o pojmenování nebo o nějaký váš zákon, to si vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu odmítl. Tu všichni (pohané) popadli představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal lodí do Sýrie. (Ještě předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat vlasy, protože udělal slib.

Korint byl jednou z důležitých zastávek v rámci Pavlovy misijní činnosti. Město mělo dva přístavy, jedním z nich byly Kenchreje, a leželo na důležité obchodní cestě. Pavel tam obýval relativně dlouho (rok a půl) a měl s touto komunitou, kterou v Korintě založil, čilé kontakty, jak prozrazují dva dochované listy (přitom víme, že jich napsal víc a že i Korinťané mu psali). Pavel ve své radikalitě a i pro obsah hlásání se dostával do konfliktu jak z Židy, tak místní správou. V Korintě to nicméně dopadlo dobře, protože místodržící Gallio vyřešil spor za něj. Občas je nezávislý světský soudce či veřejný činitel záchranou pro člověka pronásledovaného vlastní náboženskou komunitou. Emoce zaslepují oči a soudnost, jak to bylo i případě Židů v Korintě, kteří se chtěli Pavla zbavit, protože jim narušoval jejich vliv a pořádek. Vzhledem k tomu, že se ví relativně přesně, kdy byl Gallio místodržícím v Korintě, je možné datovat i Pavlův pobyt tam mezi lety 48/49-50/51. Manželský pár Priska a Akvila, s nimiž se seznámil právě v Korintě, patřil mezi jeho nejdůležitější spolupracovníky. Pocházel z Říma, ale poskytoval Pavlovi zázemí nejen v Korintě, ale i v Efezu a snad se k nim Pavel chystal i do Říma. Měli stejné řemeslo jako on.

Jan 16,20-23a

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“

Ježíšova smrt bude pro učedníky nepochybně těžká, ale jakmile zakusí, že Ježíš žije, obrátí se jejich smutek v radost. Při setkání s ním už nebude zapotřebí nic řešit. Vše bude jasné a naplněné radostí z prožívané Ježíšovy a Otcovy přítomnosti. Ježíš musí své učedníky na novou situaci připravit, aby byli schopni ji zvládnout, ale stejně to nestačí. Teprve definitivní setkání s Ježíšem znamená tečku a konec vší nejistotě. Do té doby s ní přes veškerou svou víru musíme zápasit; někdo víc, někdo méně. Nicméně radost, ta vnitřní, z dobrého konce by nás neměla opouštět přes veškeré problémy naší doby, starosti a obavy.