Sobota 25. 5. 2024 – 7. týden v mezidobí

Jak 5,13-20

Milovaní! Vede se někomu z vás špatně? Ať se modlí! Má někdo radost? Ať zpívá (Bohu) chvály! Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba (spojená) s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte se tedy vzájemně ze svých hříchů, modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého! Eliáš byl jen člověk jako my: vroucně se pomodlil, aby nepršelo, a nezapršelo v zemi tři roky a šest měsíců; znova se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. Moji bratři, když se někdo mezi vámi odchýlí od pravdy a jiný ho obrátí, ať ví, že kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání duši před smrtí a přikryje množství hříchů.

V závěrečné pasáži svého listu autor připomíná důležitost modlitby i vzájemné modlitby členů obce. Z veršů o modlitbě za uzdravení nemocného vyvozuje církev ustanovení svátosti nemocných. Jde o modlitbu za uzdravení a posílení, jež je spojena i s odpuštěním hříchů. Protože existuje spojitost mezi hříchem a nemocí, je modlitba (svátost) spojena s prosbou o celkové uzdravení nemocného. Dnes se znovu zdůrazňuje psychosomatická povaha nemoci a k tomu přistupuje i stránka etická. Autor apeluje na obec, aby v ní vládla otevřenost, solidarita, úcta a hledání pravdy, protože pak je její modlitba pravdivá a účinná.

Mk 10,13-16

(Matky přinášely k Ježíšovi) děti, aby jim požehnal. Ale učedníci (jim) to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

Učedníci byli zase jednou horliví a chtěli Ježíše uchránit od lidí (zde matek s dětmi), kteří za ním přicházeli. Oni si dělali na Ježíše nárok, a i když to možná mysleli dobře („neobtěžujte Mistra“), tak nechápali, že lidé Ježíše neobtěžují, protože kvůli nim je na světě. Ježíš využívá této situace žehnání dětem, aby učedníky poučil o povaze Božího království a přístupu do něho. Děti si nedělají nároky a jsou nezáludné, dokud je dospělí nezkazí, děti přijímají lásku s otevřeným srdcem a také ji oplácejí, a takoví by měli být ti, kdo chtějí být účastni Božího království.