Úterý 28. 5. 2024 – 8. týden v mezidobí

1 Petr 1,10-16

Milovaní! Jak (se uskuteční) spása, to se snažili poznat a to zkoumali už proroci. Předpovídali o těch dobrodiních, (kterých se mělo dostat) vám. Zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti poukazoval Kristův Duch, (který) v nich (působil), protože on už předem potvrzoval, že Kristus musí trpět a pak být oslaven. Dostalo se jim zjevení, že tuto službu konají ne pro sebe, ale pro vás – a teď jsou vám (ty pravdy) zvěstovány od hlasatelů evangelia skrze Ducha svatého poslaného z nebe. (Jsou to pravdy,) do kterých i andělé touží důkladněji nahlédnout. Mějte proto ochotnou mysl, (na věci se dívejte) střízlivě a celou svoji naději upněte k tomu Božímu daru, kterého se vám dostane, až se zjeví Ježíš Kristus. Jste-li poslušné děti, nepřizpůsobujte se (špatným) vášním z minulého života, kdy jste ještě neměli poznání. Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal. Stojí přece v Písmu: `Buďte svatí, neboť já jsem svatý.'

Autor listu zaměřuje pozornost svých adresátů k daru, kterého se jim vírou dostává. Jsou vyvolenými, protože mají přístup k pravdě, k tajemství spásy, kterou i proroci pouze tušili a o níž ani andělé nemají hlubokou znalost, protože se týká vztahu Boha a lidí. Ti, kdo uvěřili, mají tedy důvod k radosti, a to i přes těžké věci, které jim do života kvůli jejich víře přicházejí. Mají se dívat střízlivě, tedy nemají se tím, co se děje, nechat zahnat do kouta, propadat beznaději, zoufalství, depresím. Mají žít z jistoty jim zjevené pravdy. A hlavně mají být svatí, protože patří svatému Bohu.

Autor zatím neupřesňuje, co to konkrétně znamená, být svatým, ale odkazuje na následování Ježíše Krista, který je povolal. Uplatňování střízlivosti a otevřená mysl člověku dovolují nalézat cestu svatosti v konkrétních proměnných podmínkách života.

Mk 10,28-31

Petr řekl Ježíšovi: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: "Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný! A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními."

Petr po příběhu s bohatým mužem a rozhovoru o bohatství a přístupu do Božího království klade otázku, jak to tedy bude s nimi, učedníky, kteří skutečně vše opustili a výzvu k následování přijali. Ježíš Petra i všechny další ujišťuje, že toho nemusejí litovat, že vše jim bude vynahrazeno, a to ne až za hranicemi času, ale už tady na zemi. To muselo být zvláštní ujištění v situaci, kdy byli potulnými společníky Ježíšovými, kdy často neměli ani co jíst. A přece se tak stalo, i když jinak, než by se dalo čekat. Se vznikem církve se učedníkům a následovníkům Ježíšovým dostalo mnoho z toho, co jim bylo slíbeno, i když ne jako trvalý osobní majetek nebo rodina. Církev se stala společenstvím, kde měla vládnout solidarita, bratrství, láska, společenství stolu, zajištění potřeb. Leckde tomu tak přes různé problémy opravdu bylo.

Ten, kdo se chce sám zajistit (první), může o vše přijít a musí se pořád zajišťovat, a ten, kdo si nedělá přehnané starosti, kdo žije pro druhé (poslední), dostává, co potřebuje, a žije bez nároků a starostí. Tak jsou poslední prvními a první posledními i z hlediska radosti ze života už tady na zemi.