Pátek 31. 5. 2024 – svátek Navštívení P. Marie, 8. týden v mezidobí
Sof 3,14-18
Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: "Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jak za dnů shromáždění." "Odstraním z tebe zkázu, už nebudeš snášet její hanbu."
Prorok Sofoniáš vyzývá k radosti Jeruzalém, protože Asýrie, úhlavní nepřítel Izraele, byla zničena. Jeruzalém si může oddychnout a znovu se obrátit s důvěrou k Hospodinu. Zničení Asýrie není zásluhou Izraele, nýbrž darem Hospodinovým, darem jeho slitování, jeho věrnosti a lásky. Pro Jeruzalém to znamená novou budoucnost, ale také nutnou očistu od modloslužby a vší nepravosti.
Maria je také označována za jeruzalémskou dceru, skrze ni je překonán hřích, ona je příslibem nové budoucnosti. Prosme Marii, aby mohla zaplesat Ukrajina, aby nastal mír, aby se už nemusela bát zla. Kéž se na ní vyplní Hospodinův příslib, kéž lidé té země mají sílu a neochabují jeho ruce, kéž lidé najdou sami sebe, svou pravou identitu před tváří Hospodina!
Nebo: Řím 12,9-16b
Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným.
Pavlova výzva ke vzájemnému respektu mezi příslušníky obce, k horlivosti, trpělivosti, solidaritě a sounáležitosti zůstává stále aktuální. Důležité je i překonávat zlo dobrem, žehnat těm, kdo chovají nepřátelské smýšlení. Pavel byl realistickým člověkem, proto také zdůrazňuje, že je třeba oceňovat obyčejné věci a nemít nerealistické představy o vlastní důležitosti a poctách. Tento úryvek z Listu Římanům byl o svátku navštívení P. Marie byl zřejmě vybrán proto, že P. Maria je prototypem takového člověka, jak si to Pavel ideálně představoval. Úcta k Panně Marii je záležitostí o něco pozdější doby než 1. století, protože v něm byla pozornost rodící se církve jako instituce a šíření křesťanství upřena především na Ježíše Krista. Poroto o Panně Marii v Novém zákoně mnoho informací nenalezneme.
Lk 1,39-56
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!" Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky." Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
V Lukášově evangeliu hraje Maria v počátečních dvou kapitolách rozhodující roli (v Matoušově evangeliu je to Josef). Po přijetí svého životního úkolu být matkou Mesiáše podniká samostatnou cestu za Alžbětou z Nazareta do Judska, což není jen pár kilometrů. Setkání těchto dvou Bohem vyvolených žen je častým námětem středověkých obrazů i s dětmi v jejich lůnech. Alžbětin pozdrav se posléze stal součástí nejznámější mariánské modlitby. Mariin chvalozpěv „Magnificat“ je součástí večerních chval v brevíři. Církev slaví tuto událost jako zjevení Mariiny pravé velikosti světu.
Maria není žádná puťka, je to samostatná a odvážná žena. Její obraz byl bohužel v tradici církve přemalován do sentimentální unylé podoby poslušné a aseptické ženy.
Mariin chvalozpěv shrnuje dějiny spásy a ukazuje Boha jako toho, kdo se ujímá pokorných a utištěných, kdo ve své věrnosti naplňuje přísliby dané na počátku vyvolení, a to prostřednictvím bezvýznamné ženy. Mariin chvalozpěv je příkladem modlitby, kterou můžeme vztahovat i sami na sebe, protože je na místě velebit Boha za mnohé dary, kterých se člověku dostává, za vyvolení, které může prožívat. I skrze nás chce Bůh nabízet světu svou lásku, novou budoucnost a zakotvení.
Maria zůstala tak dlouho, jak bylo nutné, jak to vyžadovala situace, ale pak se vrátila domů, protože její místo bylo tam. Naplnění jejího vlastního poslání na ni ještě čekalo.
