Čtvrtek 6. 6. 2024 – 9. týden v mezidobí

2 Tim 2,8-15

Milovaný! Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Ježíše Krista. Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když (ho) zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe. To (lidem) připomínej a před Bohem je zapřísahej, aby se nehádali o slovíčka. Není to k ničemu, jen k rozvratu posluchačů. Horlivě usiluj o to, aby ses před Bohem ukázal jako (člověk) osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět, poctivý hlasatel slova pravdy.

Autor jménem Pavlovým připomíná základ křesťanské víry, a tím je Ježíšovo zmrtvýchvstání, jež následovalo po jeho smrti na kříži. To je základ. K němu se člověk připojuje křtem, jenž před ním otevírá novou perspektivu. Na Ježíše Krista je spolehnutí, on zůstává věrný Boží lásce k člověku, i když člověk se všelijak svému povolání skrze křest zpronevěří. Tento základ stačí, dohadování se o „slovíčka“, slovíčkaření neslouží ničemu dobrému. To zůstává velmi aktuální.

Mk 12,28b-34

Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: ‚Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné jiné přikázání není větší než tato." Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary." Když Ježíš viděl, že (učitel Zákona) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

Evangelista po farizejích s herodiány a saducejích uvádí další postavu, která debatuje s Ježíšem, zákoníka. Zákoníci byli profesní skupinou, většina z nich patřila k farizejům, ale ne všichni. Tento učitel Zákona však reaguje na Ježíšovu odpověď pozitivně. I on považuje tzv. dvojí přikázání lásky za základ Zákona – všechna ostatní ustanovení slouží těmto dvěma. Nad lásku, tedy pozitivní aktivní vztah k Bohu, k druhému i k sobě sama, není nic důležitějšího. Aby člověk mohl skutečně milovat Boha i druhé, musí milovat správným způsobem sebe sama. To je základním předpokladem správného vztahu ke komukoliv a čemukoliv dalšímu. Na to se leckdy zapomíná. Milovat sám sebe není egoismem, sebestředností, nýbrž nutností. Jinak totiž člověk používá Boha i druhé k tomu, aby si dodával důležitosti, aby si budoval své ego. Nejsou mu cílem, ale prostředkem. Ten, kdo je zdravě zakotven sám v sobě, netrpí komplexy a nepotřebuje manipulovat druhými, proto si nestojí v cestě ke správnému vztahu k druhým i k Bohu.