Úterý 18. 6. 2024 – 11. týden v mezidobí

1 Král 21,17-29

(Když zemřel Nábot,) ozvalo se Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: "Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v Samaří. Hle, je v Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. Řekneš mu: `Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?' Pak dodáš: `Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i krev tvou!'"

Achab řekl Eliášovi: "Chytils mě při činu, můj nepříteli?" Odpověděl: "Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, hle – já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka. Udělám s tvým domem jako s domem Jorobeama, syna Nabatova, jako s domem Baši, syna Achijova, kvůli pohoršení, kterým jsi pohoršil a k hříchu svedl Izraele. Také proti Jezabel mluví Hospodin toto: Psi sežerou Jezabel před hradbami Jizreele. Kdo z Achabovy rodiny zemře v městě, toho sežerou psi, kdo zemře na poli, toho sežerou ptáci nebes. Jistě nikdo nebyl takový jako Achab, který se zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, poněvadž ho svedla jeho žena Jezabel. Hanebně jednal, přidržel se model a všeho, co dělali Amorité, které Hospodin vyhnal před Izraelem." Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v žínici a chodil stísněn. Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: "Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna."

Zlo Hospodinu neunikne a je potrestáno. Prorok Eliáš tu hraje důležitou roli toho, kdo pojmenovává věci pravým jménem – zlo zlem, hřích hříchem. To se králi Achabovi samozřejmě nelíbí, ale když nahlédne skrze Eliášova slova důsledky spáchaného hříšného činu, lituje ho a obrátí se. Nicméně onen čin už ze scény nezmizí a jeho důsledky trvají. Achabovi je sice odpuštěno, ale následky zůstávají.

Je třeba si uvědomit, že odpuštění neznamená anulaci daného zlého skutku. Skutek je reálný a dopadá do života, nelze jej vzít zcela zpět, i když se člověk snaží o nápravu. Achabův příběh je varováním před hříšným jednáním, před lehkovážným přehlížením důsledků. Důsledky našich hříchů možná nepostihnou přímo nás, ale nezmizí a někdo s nimi bude muset bojovat, třebaže to nebude jeho hřích. Příběh lze chápat i jako výzvu, abychom co nejméně zatěžovali důsledky svých hříchů další lidi a generace.

Mt 5,43-48

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele‘. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Tuhle Ježíšovu výzvu zná snad každý. To sice neznamená, že by byl každý ochotný se jí řídit (kdyby ano, vypadal by náš svět jinak). Co znamená milovat nepřátele? Rozhodně to neznamená nějakou citovou náklonnost, k níž by se člověk měl uměle nutit. Milovat nepřátele znamená respektovat jejich lidskou důstojnost, vidět v nich lidi a eventuálně se i modlit upřímně za jejich dobro. Bůh je ve své lásce a přízni nestranný, a když se člověk chová s úctou jen k těm, z nichž může mít nějaký prospěch, od nichž může očekávat nějakou pozitivní odezvu, pak jen rozšiřuje svůj egoismus na širší skupinu lidí. Je pozoruhodné, že člověk může být dokonalý jako Bůh; tedy milovat nepřátele a přát jim dobro není něco, co by přesahovalo lidské síly.