Čtvrtek 11. 7. 2024 – svátek sv. Benedikta, patrona Evropy, 14. týden v mezidobí

Př 2,1-9

Můj synu, přijmeš-li moje slova a mé příkazy u sebe schováš, tvoje ucho dá pozor na moudrost, tvoje srdce se otevře k poznání. Budeš-li volat po vědě a toužit po poznání, budeš-li ho hledat jako stříbro, jako za poklady po něm slídit, pak pochopíš bázeň přes Hospodinem a poznáš Boha. Vždyť Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání a pravda. Štěstí uchovává pro poctivého, je štítem těch, kdo chodí bez úhony, brání stezky svých spravedlivých, střeží cestu svých přátel. Tu pochopíš spravedlnost a právo, poctivost a každou cestu k dobru.

Kniha Přísloví ve svých naučeních chce vést k moudrosti, tedy ke správnému zvládnutí života. V tomto úryvku autor poukazuje na to, že cesta k moudrosti, skrze niž se člověk dobírá správného chápání světa a života, spočívá v otevřenosti srdce (nejde tu o city, protože v biblické mluvě je srdce orgánem poznání a chápání), resp. mysli a v touze po pravdě. Jestliže člověk hledá pravdu upřímně, nemůže Boha minout. S tím je spojeno i správné nasměrování života a proniknutí pod jeho povrch. Ovšem Boží ochranu, která je tu zaslibována poctivému a spravedlivému, si člověk nesmí představovat jako ochranu před nepříjemnými či zlými situacemi, problémy a negativními zkušenostmi. Těch nebyl ušetřen ani Ježíš. Boží moudrost chodí poněkud jinými cestami a střeží především člověkovo srdce, pokud se jí otevře. Pochopit spravedlnost a právo, poctivost a cestu k dobru znamená angažovanost pro ně, správné vidění skutečnosti, rozhodně to není totožné s pohodlným životem, naopak.

Mt 19,27-29

Petr řekl Ježíšovi: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný.“

Ani učedníci, přestože byli stále s Ježíšem, neprožívali jistotu správné cesty a její smysluplnost. Proto se i Petr ptá po smyslu radikálního rozhodnutí rozejít se s minulostí, opustit dosavadní jistoty a dát se na cestu s Ježíšem. Ježíš jeho otázku chápe a bere vážně, neboť dobře ví, čeho se jeho učedníci kvůli němu vzdali. A tak jim smysl toho všeho ukazuje. Ten ovšem leží v budoucnosti, v přítomnosti lze v něj jen doufat a věřit, avšak zárukou jeho naplnitelnosti je Ježíš sám. Velkorysost srdce se „vyplácí“, ne tak jednoduše ve smyslu hmotném jako v radosti a pokoji nitra. Leckdy však vyvolává i hmotnou reciproční reakci. Ježíšův nárok je velký, žádá po člověku, aby si nic nenechával pro sebe, ale byl ochoten se dát beze zbytku. Když je ochoten to udělat, jeho obzor se výrazně rozšíří, stane se mnohem bohatším, než byl.