Středa 17. 7. 2024 – 15. týden v mezidobí

Iz 10,5-7.13-16

Toto praví Hospodin: „Běda Assurovi, metle mé zlosti a holi, která je v mé ruce, (je to) můj hněv! Na bezbožný národ ho posílám, proti národu, na který se hněvám, poroučím mu jít, aby naloupil lup, aby ukořistil kořist a zdeptal ho jako bláto na ulici. (Assur) však tak nesoudí, jeho srdce tak nesmýšlí, ale zkázu má ve své mysli, mnoho národů chce zničit.“

(Asyrský král) totiž řekl: „Dokázal jsem to svou silnou rukou, svou moudrostí, neboť jsem chytrý; zrušil jsem hranice národů, jejich poklady uloupil a jako všemocný jsem svrhl ty, kdo sídlili na výšinách. Jak hnízdo našla má ruka poklady národů; jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem zabral celou zemi a nikdo nemohl hnout křídlem ani otevřít ústa a pípnout.“ Smí se chlubit sekera před tím, kdo jí seká? Smí se honosit pila před tím, kdo ji tahá? Jako by hůl mohla mávat tím, kdo ji zdvihá, jako by prut mohl zdvihnout toho, kdo není dřevem! Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na jeho vykrmené (vojáky) úbytě, oheň vzplane požárem pod jeho slávou.

Asýrie měla své místo v Božím plánu pro vyvolený lid. Bůh z ní chtěl učinit trest za nevěrnost a hříšnost svého vyvoleného lidu. Nicméně Asýrie se v Božích očích zvrhla v panovačný, sebejistý, vychloubačný nástroj, který se opájel svou mocí. Hospodin však jeho řádění učiní přítrž, protože je spravedlivý a ani pohané se nemohou vymknout z jeho moci. V tom je naděje a útěcha pro vyvolený lid (Judu).

Jak se říká „Všeho do času, Pán Bůh navěky“ nebo „Žádný strom neroste do nebe“. A tak i když současná válečná situace vypadá velmi obtížně a nepříliš příznivě pro Ukrajinu, doufejme, že toto Boží slovo platí i pro tuto válku.

Mt 11,25-27

Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“

Ježíš vzdává Bohu dík a chválu za to, že tajemství Božího království a jeho dosažení bylo pochopeno lidmi, kteří nestojí ve společnosti na špici, nejsou považováni za moudré, vzdělané, mocné, vlivné, bohaté. Boha, který se k člověku sklání skrze svého Syna, lze přijmout jen s otevřeným srdcem, s pokornou myslí a oddaností. Ježíšův výrok nedevalvuje vzdělání, lidskou moudrost, vliv a majetek, ale ukazuje, že tím podstatným je ochota k otevřenosti vůči Bohu a jeho poselství.

Není vždy snadné rozlišovat, zda různá hnutí a poselství jsou skutečně od Boha nebo zda jsou výplodem lidské fantazie, fundamentalismu, nejrůznějších emocí. Ježíš svým díkem naznačuje, že není třeba se hned vzrušovat, nýbrž věřit Bohu, že se ukáže, zda jde o jeho záměr, že člověk má kapacitu to s Boží pomocí rozlišit.

Skrze Ježíše lze poznat Boha, lze poznat, že Bůh opravdu stojí o člověka. Ježíš říká, že je mu všechno dáno od Otce. O čem však mluví, co je ono všechno? Jde o poznání toho, co je Boží království, co je Boží touhou, jejíž realizaci svěřil svému Synu. Ježíš je skutečným zjevením Otcovy vůle otevřít člověku novou cestu k němu.