Sobota 20. 7. 2024 – 15. týden v mezidobí

Mich 2,1-5

Běda těm, kdo myslí na nepravost a na svých ložích osnují zlo! Za ranního svitu ho provádějí, neboť mají k tomu moc. Zatouží po polích, a uloupí je, (zatouží) po domech, a vezmou si je. Utlačují muže i jeho rodinu, majitele i jeho majetek. Proto tak praví Hospodin: „Hle, já připravuji tomuto rodu neštěstí, z něhož nevytáhnete své šíje; nebudete chodit pyšně, neboť doba je zlá. V ten den se o vás bude říkat posměškem, žalozpěv se bude zpívat: Zbaveni jsme všeho, podíl mého lidu se měří provazem, nikdo mu ho nedává nazpět; naše pole se rozdělují těm, kdo nás vyhánějí. Proto nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění.“

Prorok Micheáš je prorokem sociální spravedlnosti v 8. století př. n. l. v Judsku. Sociální nespravedlnost, zvůle mocných, nepravost nakonec vedou záhubě všech. Tuto smutnou pravdu můžeme sledovat i v našich dnech v mnoha zemích, které zápasí s nejrůznějšími formami násilí, jež jsou vyvolány nespravedlnostmi nejrůznějšího druhu. Vykořisťování, potlačování svobody, útisk nakonec vedou ke ztrátě vlastní identity, podílu na Božím království.

Mt 12,14-21

Farizeové se radili, jak by Ježíše zahubili. Protože to Ježíš věděl, odebral se odtamtud. Mnoho jich šlo za ním a všechny uzdravil. Ale nařídil jim, aby ho nerozhlašovali. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izaiáš: ‚Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení! Vložím na něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. Nebude se hádat ani křičet, na ulici nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, až dopomůže právu k vítězství. A v jeho jménu budou národy doufat.‘

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Farizeové usilují Ježíše zahubit, přestože nemají nic, z čeho by jej mohli obvinit. Vadí jim právě proto, že je dobrý, milosrdný, má autoritu i moc. Ježíš na sebe vztahuje slova proroka Izajáše, jež platí o mesiánské postavě. Boží vyvolený neprosazuje svou autoritu násilím, hlasitými projevy, nýbrž právě milosrdenstvím a soucitem, mocí své autority. On se stane nadějí všech těch, kteří jsou utlačováni, jimž jsou odepírána práva, všech těch, po nichž se šlape.

Ježíš nemusí svou vládu prosazovat násilím, to dělají lidé a bohužel často se ho ve své snaze o násilné ovládnutí druhých neprávem dovolávají. Ježíš je nadějí pro všechny národy, ale není tak snadné v něj jako vítěze nad zlem věřit, když toto zlo vítězí. Ani Ježíš ovšem nečeká, až se jej pokusí usmrtit, ale odchází z místa ohrožení. Nejsme povinni zlo trpně snášet, ale máme-li možnost, je na místě jeho působnost na nás omezit nebo jí zcela zamezit.