Pátek 26. 7. 2024 – 16. týden v mezidobí, památka sv. Jáchyma a Anny, rodičů P. Marie.

Jer 3,14-17

Vraťte se zase, odpadlí synové – praví Hospodin – neboť já jsem váš Pán a vezmu vás, třebas po jednom z města a po dvou z rodiny, a uvedu vás na Sión. Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást rozumně a moudře. Až se pak rozmnožíte a vzrostete v zemi, za těch dnů – praví Hospodin – nebude se již mluvit o Hospodinově arše úmluvy. Nikomu nepřijde na mysl, nikdo na ni nevzpomene, nebudou ji postrádat ani znovu zhotovovat. Tehdy se bude nazývat Jeruzalém Hospodinovým trůnem. Tam se shromáždí všechny národy v Hospodinově jménu, nebudou již chodit v zatvrzelosti svého zkaženého srdce.

Jeremiáš v čase ohrožení zaslibuje možnost záchrany, naděje pro Jeruzalém. Sice zmizí archa úmluvy (zmizela se zničením Jeruzalémského chrámu v roce 587/ př. n. l.), ale ta již nebude potřebná, protože na Siónu bude přítomen sám Hospodin. Jeremiášova slova naděje však vyslyšena nebyla, vyvolený lid se neobrátil, nenavrátil svým srdcem k Hospodinu.

Jeremiášova vize došla naplnění v Ježíši Kristu, on je tím moudrým a rozumným pastýřem a skrze něj se všechny národy mohou vztahovat k jedinému Bohu – Hospodinu.

Mt 13,16-17

Ježíš řekl svým učedníkům: „Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli.“

Evangelní čtení je z liturgického čtení k památce Jáchyma a Anny, rodičů P. Marie, jejichž jména známe jen z apokryfního protoevangelia Jakubova, jež pochází z 2. stol. n. l. Novozákonní texty se o nich nezmiňují. V tradici významných starozákonních žen je podle tohoto spisu Anna neplodná a Marie se narodí až na Boží zásah. Svátek neposkvrněného početí P. Marie se týká právě jejích rodičů Jáchyma a Anny a jejího narození, což znamená, že je – pro svou budoucí úlohu – také ona uchráněna zapletení do dědičné viny.

Evangelní text mluví o tom, že učedníci zažívají zvláštní výsadu, když mohou být účastni Ježíšova života, jeho působení, že s ním mohou sdílet kus života. Odkaz na proroky a spravedlivé znamená, že učedníci mohou být účastníky toho, po čem nejlepší lidé minulosti toužili, totiž příchodu Mesiáše. Ježíš svými skutky dokazuje, že právě on je tím zaslíbeným Mesiášem, že v něm jsou naplněny naděje lidí minulosti. Text lze chápat i jako určitou výzvu pro nás, protože jsme součástí doby, kdy se stále naplňují mesiánská zaslíbení, protože Mesiáš-Ježíš už přišel, ale stejně jako učedníci to nejsme s to úplně rozeznat, tedy číst dobře znamení času. Máme k dispozici jedinečný čas, je dobře ho nepromarnit, ale naopak dobře využít. Kdoví zda se ze zdánlivé neplodnosti naší doby nezrodí něco velmi důležitého.