Pondělí 29. 7. 2024 – 17. týden v mezidobí
Jer 13,1-11
Tak mi pravil Hospodin: „Jdi a kup si lněný pás, uvaž si ho kolem beder, ale do vody ho nedávej!“ Koupil jsem si tedy pás podle Hospodinova slova a uvázal si ho kolem beder. Hospodin mě oslovil podruhé takto: „Vezmi pás, který sis koupil a máš okolo beder, vstaň, jdi k Eufratu a ukryj ho tam do skalní díry.“ Odešel jsem tedy a ukryl jsem ho u Eufratu, jak mi přikázal Hospodin.
Po mnohých dnech mi Hospodin řekl: „Vstaň, jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt!“ I odešel jsem k Eufratu, kopal jsem a vzal jsem pás z místa, kde jsem ho ukryl, avšak ten pás byl shnilý, takže nebyl k potřebě. Pak mě Hospodin oslovil: „Toto praví Hospodin: `Tak shnije Judova pýcha a veliká pýcha Jeruzaléma; tento zlý lid, který nechce poslouchat má slova a chodí v zatvrzelosti svého srdce, který odešel za cizími bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí. Neboť jako se přivazuje pás k bedrům muže, tak jsem k sobě připoutal celý Izraelův i Judův dům – praví Hospodin – aby byli mým lidem, jménem, chválou a slávou, ale neposlechli.'“
Skrze proroka Jeremiáše se Hospodin i názornými akty snaží jeho spoluobčany odvrátit od zkázy, která jim hrozí pro jejich špatné jednání a chování. Shnilý bederní pás je symbolem vyvoleného lidu, který je v Hospodinových očích k ničemu – jeho namyšlenost splaskne jako shnil onen pás, splaskne tam, kde pás shnil, v babylonském zajetí. Vyvolený lid tomu však nechce rozumět. Hospodin k sobě připoutal svůj lid, ale to pouto shnilo nepravostí lidu jako ten pás. Nepravost ničí vazbu na Hospodina, není to Hospodin, kdo ruší vazbu na vyvolený lid, ale tento lid, když ničí pouto svatosti, jímž má být k Hospodinu připoután.
Mt 13,31-35
Ježíš předložil zástupům další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“
To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: ‚Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘
Ježíš vypráví dvě podobenství o nebeském království, jejich východiskem je něco malého, bezvýznamného, z něhož se stane něco velikého. Hořčičné zrno nebo kvas (kousek zkvašeného těsta) jsou malé, ale jejich síla k proměně reality je velká.
I malé dobro, malý dobrý čin může mít velké důsledky. Boží království roste nepozorovaně, ale roste. Člověk nesmí podceňovat malé skutky, velké často nejsou na pořadu dne. Malé lze dělat stále, vždycky je něco dobrého, co může člověk udělat, i kdyby to byla sebenepatrnější věc. Třeba se stane tím hořčičným zrnkem nebo kouskem kvásku.
