Čtvrtek 1. 8. 2024 – 17. týden v mezidobí, sv. Alfonsa z Liguori

Jer 18,1-6

Řeč, kterou promluvil Hospodin k Jeremiášovi: „Vstaň a sejdi do hrnčířova domu a tam uslyšíš má slova.“ I sešel jsem do hrnčířova domu, a hle – (hrnčíř) pracoval u kruhu. Když se nádoba, kterou dělal rukama z hlíny, nepodařila, uhnětl z ní zase jinou nádobu podle toho, jak se mu zachtělo. Tu mě Hospodin oslovil: „Copak s vámi, izraelský dome, nemohu naložit jako ten hrnčíř? – praví Hospodin. Jako je hlína v ruce hrnčířově, tak jste vy v ruce mé, izraelský dome!“

Vyvolení není dáno Izraeli jako výsada k vyvyšování se nad ostatními, nýbrž jako služba. Pokud vyvolený národ nebude respektovat své poslání, může dopadnout jako ta nepodařená nádoba. Hospodin může změnit „tvar i podobu“ svého lidu. To neplatí jen o Izraeli, ale také o církvi. Jeremiáš je stále znovu a znovu posílán, aby varoval lidi před tím, co hrozí, ale marně. To se děje i dnes. Stále platí to otřepané, že nápravu je třeba začínat u sebe, vlastním obrácením, navrácením k Bohu, k jeho spravedlnosti a svatosti. Pak teprve může být další působení člověka účinné, i když to neznamená z lidského hlediska bezprostředně úspěšné.

Mt 13,47-53

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“ Když Ježíš skončil tato podobenství, vzdálil se jinam.

O nebeském království nemáme představu jako o něčem, kde může být zahrnuto všechno možné. Podobenství chce říci, že povoláni do něj jsou všichni, ale ne všichni jsou hodni v něm přebývat. O tom však nerozhodují lidé, ale Bůh. Zákoník, který se stal Ježíšovým následovníkem (učedníkem nebeského království), svým krokem spojuje to, co je v tradici trvale platné, s tím, co přináší Ježíš nového. Staré a nové nemusí stát v protikladu, nýbrž mohou na sebe navazovat. Ne všechno staré je k zahození a ne všechno nové je kvalitní a k uchování. Je třeba vůči obému zůstat otevřený a dobře vybírat – vynášet na světlo to, co je dobré, ať staré nebo nové.

Tímto podobenství končí v Matoušově evangeliu Ježíšova řeč v podobenstvích na téma Božího království. Jde o třetí rozsáhlou Ježíšovu řeč v rámci evangelia.