Pátek 2. 8. 2024 – 17. týden v mezidobí

Jer 26,1-9

Na počátku vlády judského krále Jehojakima, syna Jošíjáhova, Hospodin mě oslovil: „Tak praví Hospodin: Postav se do nádvoří Hospodinova domu a mluv ke všem judským městům, ze kterých přicházejí lidé, aby se klaněli v Hospodinově domě, všecky řeči, které jsem ti přikázal, abys jim řekl; nevynech ani slovo! Snad poslechnou a odvrátí se každý od svého zlého chování, takže mi bude líto seslat neštěstí, kterým je hodlám stihnout pro jejich zlé skutky.

Řekni jim: Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete jednat podle mého zákona, který jsem vám dal, nebudete-li poslouchat slova mých služebníků proroků, které k vám ustavičně a usilovně posílám, ale vy je neposloucháte: naložím s tímto domem jako se Silem a toto město vydám jako kletbu všem národům země.“ Kněží, proroci a všichni lidé slyšeli Jeremiáše, když mluvil tato slova v Hospodinově domě. Když pak Jeremiáš domluvil vše, co mu přikázal Hospodin oznámit všemu lidu, chopili ho kněží, proroci a všechen lid s křikem: „Teď musíš umřít! Proč jsi prorokoval v Hospodinově jménu: Jako Silo bude tento dům a město zpustne, že v něm nebude ani jeden obyvatel!“ Všichni lidé v Hospodinově domě se srotili proti Jeremiášovi.

Jeremiáš je znovu vyzván, aby lid varoval, aby jej navrátil zpět na cestu spravedlnosti a pravé úcty k Hospodinu. Jestliže se lidé neobrátí, přivedou zkázu na svou zemi. Opět zůstává oslyšen, ba co víc je uvězněn, osočen, je mu vyhrožováno smrtí.

Je velmi nepopulární hlásat pravdu, nebýt populistou. Lidé rádi slyší jen dobré zprávy, chtějí jen prosperitu, bez starostnost, dobré bydlo. A když jim někdo bere tuto iluzi, vzbouří se proti němu a chtějí jej odstranit. Dav se přidává vždy na stranu toho, kdo mu slibuje pohodu, kdo vinu za problémy přesunuje na někoho jiného, kdo vydá davu obětního beránka, aby ho zbavil zodpovědnosti. Tak se dařilo Jeremiášovi, Ježíšovi a mnoha dalším po nich. Tak se daří i dnes těm, kdo takto jednají, kdo se snaží přivést lidi k rozumu, spravedlnosti a právu.

Mt 13,54-58

Ježíš přišel do svého domova a učil v jejich synagoze, takže (lidé) byli celí užaslí a ptali se: „Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky? Copak to není syn tesařův? Copak se jeho matka nejmenuje Maria a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?“ A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti a ve své rodině.“ A pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků.

I dnes platí, že doma není nikdo prorokem, resp. že velmi často právě ti blízcí nemají pro poslání člověka pochopení. Obyvatelé Nazareta mají pocit, že se Ježíš, ten syn obyčejného řemeslníka, sourozenec/příbuzný těch, které velmi dobře znají a kteří jsou úplně obyčejní, nad nimi vyvyšuje. Proč by zrovna on měl nad nimi vynikat, mít zvláštní schopnosti, kde by k tomu přišel! A tak místo aby využili jeho schopností, se vůči němu zatvrdí a uzavřou. Závist a komplex méněcennosti jsou špatnými rádci a zabraňují uskutečnění dobra, které se nabízí. Proto se pak nic zvláštního a dobrého neuděje.