28.7.2024, neděle, 17. v mezidobí
Jan 6,1-15
Dnešní úryvek z evangelia podle Jana je tak trochu překvapivý, protože dosud jsme četli z evangelia podle Marka. Ale to odpovídá pravidlu, o němž jsme mluvili. Markovo evangelium je nejkratší ze všech, a tak se doplňuje z Janova. O 22. neděli 1. září budeme zase pokračovat v evangeliu podle Marka.
Dnešní úryvek se skládá ze dvou částí nestejné délky. V první jde o nasycení velikého zástupu lidí, jenom mužů bylo asi pět tisíc. Ježíš vzal pět ječných chlebů a dvě ryby a rozdával je zástupům. Každý dostal, kolik chtěl, a ještě zbylo.
Druhá část textu mluví o něčem jiném. Dav chtěl Ježíše prohlásit za krále. On se ale odebral na horu, úplně sám.
Ježíš potřeboval chvíle samoty, to byly chvíle jeho modlitby.
Každý člověk potřebuje chvíle samoty a modlitby. To nemusí být modlitba předem formulovaných textů. Může to být prostě modlitba, ve které se člověk setkává s Bohem, ve které si je vědom Boží přítomnosti.
V ruchu a shonu života je někdy obtížné takové chvíle najít. Ale člověk by si měl být vědom, že takové chvíle nebo aspoň chvilky potřebuje, i když se mu momentálně nedaří je najít. Že bez nich může živořit, ale ne skutečně žít.
Může být obtížné je najít, třeba když se musí starat o rodinu a děti. Někdy na ně musí člověk čekat dlouho, i roky, ale neměl by zapomínat, že setkání s Bohem v tichu a samotě je zdrojem jeho života.