Sobota 10. 8. 2024 – 18. týden v mezidobí, svátek sv. Vavřince

2 Kor 9,6-10

Bratři! Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků. Stojí to v Písmu: ‚Hojně rozdává chudým, jeho štědrost potrvá navždy‘. A ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti.

Pavel píše do Korinta, aby povzbudil tamní křesťany ke štědrosti vůči jeruzalémským křesťanům, kteří se ocitli v situaci velkého nedostatku. Formuluje přitom důležitou zásadu: darovat je třeba s radostí a z upřímného zájmu o potřeby druhého. Pak dar přinese velké požehnání a plodnost. Moci dávat je privilegium, dělit se s potřebnými nezbytnost. Kdo dává, dostává – a dostává mnohem víc než to, co daroval. A nejde jen o „nebeskou odměnu“. Do hrobu si stejně nikdo z nás nic neodnese. Moci dávat je výrazem určité moci, člověk má něco, oč se může dělit. Ve skutečnosti je mnohem obtížnější přijímat, protože to vyjadřuje určitou závislost, poddanost. Poroto je třeba, aby se dávání i přijímání odehrávalo v úctě a lásce. Pak teprve je to sdílení dober.

Jan 12,24-26

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.“

Tato Ježíšova slova z Janova evangelia jsou paralelou k výrokům u synoptiků o nesení kříže a následování. Kdo se nasadí pro dobro, pro druhé, pro službu obecným věcem, ten se musí vzdát mnohého, avšak jeho skutky, jeho činnost se stávají zdrojem života, i když to tak – stejně jako u toho zrna – může dlouho trvat. Nic z toho dobrého, co člověk s upřímným srdcem udělá, nezanikne. Pravda a láska zvítězí, říkal Václav Havel, a má pravdu. Posměvači, cynikové a pragmatici vidí jen bezprostřední prospěch, ale to je velmi krátkozraké. Dobro se nemůže ztratit a my máme jistotu, že nakonec všechno zlo zanikne, shoří a nezbude z něj nic.

Ježíš zaslibuje svou přítomnost tomu, kdo jde v jeho stopách. Nepůjde sám, i kdyby procházel všelijakými úskalími a temnotami. Ježíš není pán ve smyslu nadřízeného, šéfa, a sloužit mu znamená podílet se na jeho činnosti pro dobro světa.