Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab
Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“
Je velmi pravděpodobné, že původní autorova idea se vztahovala k ženě oděné sluncem jako symbolu Božího lidu (starozákonního i novozákonního). V rámci toho pak lze tento symbol aplikovat i na P. Marii, protože ona je spojnicí obou epoch – je dcerou sionskou a zároveň je začátkem nového etapy Božího vyvolení. Jako dcera sionská je matkou Mesiáše a zároveň i prvotinou církve. Na naplnění Starého zákona v narození dítěte odkazuje vize Chrámu a archy úmluvy. Otevření Chrámu a zjevení archy (která zmizela už při prvním zničení Chrámu v roce 587 př. n. l.) znamená otevřenost dějin spásy nové etapě. Dítě – zaslíbený Mesiáš – je uchváceno k Božímu trůnu, což je symbolem Boží ochrany, příslušnosti k Bohu, a to přesto, že historicky Ježíš zemřel na kříži. Jeho smrt na kříži neznamená nepřítomnost Otce v tomto dění.
Drak je symbolem všeho zla, ale autor Apokalypsy nás ujišťuje, že drak/zlo nemá sílu zabráni průchodu dobra, záchrany člověka, i když tomu může stavět do cesty velké překážky. Narození Mesiáše je výrazem Boží svrchované vlády, byť to v pozemské realitě není tak snadno vždy vnímatelné. Ale v definitivnosti tomu tak je.
1 Kor 15,20-27a
Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, ‚dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám‘. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. ‚Všechno‘ totiž (Bůh) ‚podřídil pod jeho nohy‘.
Celá 15. kapitola 1 Kor je věnována otázce vzkříšení z mrtvých. Vzkříšení z mrtvých je vázáno na Ježíšovo zmrtvýchvstání. Lidským údělem od počátku dějin je smrt, člověk z hlediska biologického podléhá zániku jako všechno na zemi. Avšak Božím záměrem není zánik, nýbrž plnost života, která překonává všechna omezení hmoty. Zmrtvýchvstání znamená naplnění Božího záměru s člověkem, plnou realizaci člověka jako Božího obrazu. V Kristu je celé stvoření obnoveno a povoláno k plnosti života. Až nastane okamžik konce tohoto stvořeného světa, zanikne zlo s definitivní platností a celé stvoření bude naplněno Boží slávou, Boží přítomností. Díky speciálnímu postavení P. Marie v dějinách spásy má ona již podíl na naplnění Božího záměru s člověkem.
Lk 1,39-56
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství /trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Maria spěchá ke své příbuzné, aby jí byla na blízku v rozhodující události jejího života. Její starost o Alžbětu je překonána sdělením o velikosti události, která se počala odehrávat v Mariině lůně. Na Marii spočinula plnost Božího požehnání, což ovšem vůbec neznamená, že její život bude snadný. Maria reaguje chvalozpěvem na Boží velikost a moudrost. Je nasnadě zpívat Bohu chvalozpěv a uvědomit si jeho vedení na naší životní cestě, přestože nám život přináší všelijaké zkoušky a obtížné situace.
Setkání dvou žen zjevuje světu zásadní událost jeho dějin. Bůh je Bohem chudých, unavených, zarmoucených. A to až dodnes. Tváří v tvář současnému dění není snadné to takto vidět, otázku po Bohu a jeho spravedlnosti se vynořuje s velkou naléhavostí. V této situaci nám nezbývá než věřit v pravdivost a sílu tohoto chvalozpěvu na Boží věrnost a spravedlnost.
Ženy hrají v dějinách spásy od počátku stejně důležitou roli jako muži. Dějiny neurčují jen ti, kdo jsou vidět, ale především ti, kdo s trpělivostí, pokorou a veškerým nasazením dělají svou práci, žijí poctivě svůj život, angažují se pro druhé. Maria stála stranou veškerého politického i velkého společenského dění, a přece je to ona, kdo se podílí zásadním způsobem na novém počátku společenství Boha a člověka, na počátku nového a zároveň definitivního úseku dějin spásy.
