Pondělí 19. 8. 2024 – 20. týden v mezidobí
Ez 24,15-24
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, náhlou ranou ti odejmu potěšení tvých očí; nesmíš však naříkat ani plakat, nesmíš prolévat slzy. Jen tiše vzdychej, neoddávej se smutku, oviň si hlavu turbanem, na nohou nos sandály, nezahaluj svůj vous, nejez chléb nářku!“ Ráno jsem mluvil k lidu, večer pak mi zemřela žena a druhý den ráno jsem udělal, jak mi bylo rozkázáno. Tu mi řekli lidé: „Nechtěl bys nám oznámit, co tyto věci znamenají? Děláš je pro nás?“
Řekl jsem jim: „Hospodin mě oslovil: `Mluv k Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Dám znesvětit svoji svatyni, pýchu vaší moci, potěšení vašich očí, touhu vašich duší. Mečem padnou vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali. A budete dělat, co jsem dělal já: nezahalíte svůj vous, nebudete jíst chléb nářku. Budete mít turbany na hlavě, obuv na nohou; nebudete naříkat a plakat. Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat. Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!'“
Prorok Ezechiel má být znamením pro vyhnance v Babylóně, kteří si stále ještě dělali falešné naděje. Ezechiel, jenž byl mezi vyhnanci v první vlně (r. 597 př. n. l.), svým gestem má ukázat, co bude následovat: svatyně bude zbořena, obyvatelstvo bude odvlečeno, návrat není v dohledu. To všechno se stane jako důsledek hříchu, nevěry a nedůvěry vyvoleného lidu, jenž zatížil své jednání nerespektováním Božích ustanovení (hříchy) a výzev z úst proroků, spoléháním na lidský kalkul, modloslužbou a neláskou, bezohledností.
Mt 19,16-22
Nějaký (člověk) přistoupil (k Ježíšovi) a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Jenom jeden je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Zeptal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, cti otce i matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jinoch mu řekl: „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když jinoch to slovo uslyšel, odešel zarmoucen, protože měl velký majetek.
Matoušovská varianta tohoto příběhu nemluví zpočátku o mladém muži, nýbrž jen o člověku, který se zřejmě zajímal o Ježíše a jeho kázání. Teprve později se ukáže, že je to mladý člověk. Chce si zajistit věčný život, chce si ho tak říkajíc koupit dobrými skutky. Jde o člověka ctnostného, zbožného, jenž žije dobrým životem podle stávajících pravidel. Ježíš mu nabízí něco víc, nabízí mu společenství. To ovšem znamená, že se vzdá toho, na čem lpí, že je ochoten dát přednost společenství s Ježíšem před jinými skutečnostmi, které až dosud utvářely jeho život. Má velký majetek, o nějž se musí starat, a neumí si představit, že by ho opustil, že by opustil to, co považuje za svou povinnost, zodpovědnost, že by se toho všeho vzdal a přenechal to jiným. Není to malý nárok. I na jiných místech zdůrazňuje Ježíš, že rozhodnout se pro něj je náročné, že jde o radikální rozhodnutí, žádnou polovičatost. Zde je to majetek, jinde rodinné vazby, společenské postavení, cokoliv, co je pro člověka důležitější než být s Ježíšem, tvořit s ním společenství. Primárně nejde o jednotlivé hmotné či nehmotné skutečnosti, ale o nastavení priorit. Společenství s Ježíšem musí proměňovat pohled člověka na realitu, její prožívání, i když to nutně neznamená takové rozhodnutí, jaké učinil po slyšení tohoto příběhu sv. Antonín.
