Pondělí 23. 9.2024 – 25. týden v mezidobí

Př 3,27-35

Můj synu, neodpírej prokázat dobrodiní, když je v tvé moci ho poskytnout. Neříkej bližnímu: „Teď jdi, pak přijď, až zítra ti dám“, když můžeš dát ihned. Nechystej zlo proti bližnímu, když s tebou v důvěře žije. S nikým se nehádej bez příčiny, když ti neudělal nic zlého. Nezáviď násilníkovi, žádný z jeho mravů nenásleduj, neboť zvrhlého člověka si Hospodin oškliví, ale se spravedlivými se důvěrně stýká. Na dům zločince vrhá Hospodin kletbu, příbytku spravedlivých však žehná. Rouhačům odplatí podle zásluhy, zato pokorným daruje přízeň. Moudří dosáhnou pocty, hlupáci však sklidí jen hanbu.

Mudroslovná literatura je vesměs sbírkou tradic, které se osvědčily ke zvládnutí života. Kniha Přísloví se skládá z různých sbírek výroků a má poměrně dlouho tradici vývoje. Její naučení jsou praktická, založená na zkušenosti, jsou však zakotvená ve víře v Hospodina. Důvěřovat v Hospodina a žít podle jeho nařízení je považováno za vrchol moudrosti. Základním přesvědčením autorů stále je, že ten, kdo žije v bázni před Hospodinem, nemůže na této zemi dopadnou špatně, tedy z přesvědčení, že dobří jsou odměněni Boží přízní, zlí potrestáni. Jiné mudroslovné knihy toto přesvědčení poněkud relativizují (kniha Job a Kazatel), protože v realitě to takto přímočaře nefunguje. Přesto jsou naučení knihy Přísloví cenná a užitečná. Být dobrým člověkem má smysl vždycky – už kvůli sobě sama. Nemělo by člověku jít tolik o uznání druhých jako o dobro jako takové a z toho plynoucí sebeúctu.

Nabízená perikopa přináší různá naučení, která mají svůj smysl i dnes. Pokud je možné pomoci hned, je třeba to udělat (např. dnes v situaci povodní). Staří latiníci proto měli hezké přísloví: „Kdo rychle dává, dvakrát dává“. Je špatné zrazovat důvěru blízkých, nakonec se to obrátí proti člověku samotnému. A stejně tak vyvolávat spory. A i když se to nezdá, tak Boží mlýny opravdu melou pomalu, ale jistě, takže páchané zlo nakonec dopadne na hlavu toho, kdo škodí, nebo na jeho rodinu. Zlo a špatné skutky ze světa nemizí a člověka dostihnou, pokud e neobrátí a nezačne jednat jinak.

Lk 8,16-18

Ježíš řekl zástupům: „Nikdo nerozsvítí svítilnu a nepřikryje ji nádobou ani ji nedá pod postel, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli. Nic totiž není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co myslí, že má.“

Křesťan není křesťanem jen pro sebe, nýbrž zejména pro druhé, resp. to, že je křesťanem, na něm musí být vidět v jeho postojích, skutcích i slovech. Zakrývání různých věcí nepomáhá, nakonec vše vyjde najevo. Ten, kdo má schopnosti, majetek, nejrůznější dary a používá je pro dobro druhých, tomu bude přidáno k tomu, co má, ten dostane ještě víc. Velkorysost a štědrost probouzejí velkorysost a štědrost v druhých a ani Bůh nezůstává pozadu. Kdo hromadí jen pro sebe, ten přijde i o to, co má. Tak to opravdu funguje, mám to vyzkoušené.