Sobota 23. 11. 2024 – 33. týden v mezidobí
Zj 11,4-12
Mně, Janovi, bylo řečeno: „(Hle, já pošlu dva svědky.) To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen. Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a bili zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli. Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije. Jejich mrtvoly (zůstanou ležet) na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. A (lidé) z různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. Obyvatelé země se z toho radují a veselí a posílají si navzájem dary, protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení. Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. A uslyšeli, jak mocný hlas z nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali.
Prorok Jan líčí konfrontaci dobra a zla na zemi, pravdy a lži. Oni dva svědci jsou narážkou na knihu Exodus (Mojžíše a Árona a egyptské rány), ale i na další postavy (Eliáše) a na knihu proroka Zachariáše (4. kap.). Přestože jde o dva vyvolené svědky (v židovské tradici svědci museli být vždy dva), kteří jsou nadáni velkou mocí, ani oni neuniknou násilné smrti, z níž se radují všichni ti, kdo se spolčili se zlem. Ti dva svědci, Boží vyslanci, usvědčovali lidi z jejich nepravosti a nabádali je (leč marně) k obrácení, jak je posláním proroků. Z jejich smrti se lidé radují, protože si mohou oddychnout od nepohodlných proroků a dál pokračovat v tom, co dělají bez výčitek svědomí a veřejné kritiky. Jenže všeho do času! Oněch symbolických 3,5 dne znamená, nenaplněnost času (polovina ze 7), jakýsi poločas, kde se situace láme. Bůh nehledí na zlo bez zásahu, bez povšimnutí, donekonečna. Svědci jsou probouzeni k životu a vzati do nebe, čímž je jejich osud plně paralelizován s osudem Ježíšovým. Sodoma a Egypt jsou narážkami na mravní zkázu a egyptské otroctví, což je dáno do souvislosti s Jeruzalémem, místem Ježíšova ukřižování.
Lk 20,27-40
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým‘. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ Někteří z učitelů Zákona mu na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl!“ Nikdo se pak už neodvážil dát mu nějakou otázku.
Text je evangelistou převzat z Markova evangelia. Saducejové se snaží Ježíše zesměšnit a ukázat na nesmyslnost víry v posmrtný život. Ježíš je vcelku v klidu vyslechne a ukáže na jejich nepochopení toho, co znamená život v Božím království. Že totiž nejde o pokračování pozemského života v jeho pomíjivosti, nýbrž že jde o zcela nový způsob bytí. A v tomto novém způsobu života jsou již zakotveni i ti, které Židé spojují se svou vírou v Boha, praotci. Bylo by nesmyslné se dovolávat Boha otců, jak Židé činí, kdyby oni nežili, protože by s nimi byl mrtvý i jejich Bůh. Učitelé Zákona, zřejmě z farizejského směru, Ježíše pochválili, protože oni ve zmrtvýchvstání věřili a saducejové byli jejich konkurenty. Z porážky saducejů se tedy mohli radovat a Ježíšovi byli vděční, že to tak elegantně vyřešil.
Víra v posmrtný život není dnes vůbec samozřejmá, a to ani u mnohých křesťanů. Ztráta víry v budoucnost s Bohem má velký vliv na naše prožívání současnosti. Vede k myšlení „carpe diem“ (užij, co můžeš), ať to stojí, co to stojí. Možná ji hodně zdiskreditoval přílišný důraz na odměnu po smrti, na chápání života zde jako slzavého údolí. Nejde jen o osobní perspektivu, život zde je hodnotný a leckdy velmi krásný (i když také těžký), ale o celou budoucnost světa a jeho smysl. Jde především o naplnění života v neomezeném společenství s Bohem. Možná že právě na něm nám málo záleží.
