1.12.2024, neděle, 1. adventní
Lk 21,25-28.34-36
Evangelium líčí přírodní katastrofy, které budou předcházet příchodu Syna člověka. Hvězdný svět a pozemský svět se zachvěje, nastanou přírodní katastrofy a lidé budou zmírat strachem. To jsou hrůzy, které si evangelista dokázal představit.
Kdyby psal v dnešní době, asi by mluvil o jiných katastrofách, o tom, jak stoupá hladina moří a začíná zaplavovat nízko položené země a o tom, jak Rusko ohrožuje svět jadernými zbraněmi a o tom, jak vyvolá třetí světovou válku a tento svět zahyne. A také o ekonomickém kolapsu nebo o celosvětové epidemii nějaké smrtelné nemoci.
To je pohled z hlediska přírodovědy či historie či politiky. Evangeliu jde ale o něco jiného. V teologickém náhledu má na mysli příchod Syna člověka a veliké lidské očekávání. „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“
Lidstvo se definitivně setká s Bohem. Bůh udělá krok k lidem a oni na něj budou reagovat, udělají krok k Bohu. Anebo definitivně zahynou.
Jak se to stane, za jakých to bude okolností není důležité. Důležité je, že to bude radostná událost. Vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
To si připomínáme teď, na začátku adventu.
Venku je temno, ale nám svítí a září Kristus, který přináší pokoj a světlo. Zapalujeme první svíci na adventním věnci zvanou „naděje“. Advent obrací náš zrak k budoucnosti, která je nadějná, i když budeme muset přetrpět všelijaké katastrofy. Ale Kristus je vítěz.