Středa 11. 12. 2024 – 2. týden adventní

Iz 40,25-31

"Ke komu mě chcete přirovnat, komu se podobám?" – praví Svatý. Zdvihněte své oči k výšinám a pohleďte: Kdo je stvořil? Ten, kdo vyvádí jejich spočtené zástupy, všechny je volá jménem, veliké jsou jeho silou a zdatné jeho mocí, neschází nikdo. Proč říkáš, Jakube, (proč) mluvíš, Izraeli: "Skrytý je můj osud Hospodinu, můj Bůh nedbá o mé právo?" Nevíš (to), či neslyšel jsi (o tom)? Věčný Bůh je Hospodin, který stvořil končiny země; nezemdlí a neunaví se, nelze vystihnout jeho moudrost. Znavenému dává sílu, bezmocnému rozmnožuje zdatnost. Junáci zemdlí a unaví se, rekové klopýtají slabostí, ale ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají sil, jak orli dostávají křídla, běží a neumdlí, jdou bez únavy.

Tohle je velmi útěšný úryvek z knihy Izajáš, text napsaný ve vidině změny politických poměrů a s nadějí na její brzkou realizaci. Hospodin ústy proroka vyčítá svému vyvolenému lidu (jenž se ocitl ve vyhnanství), že propadá malomyslnosti, nedůvěře v Hospodina, v jeho pomoc a lásku. Mnohdy se člověk ale cítí jako Jakub (Izrael), když nevidí perspektivu, když Bůh je pro něj skrytý, když nerozumí své situaci, která je těžká a někdy až k neunesení. Nicméně víra v Boží přítomnost, v Boží spoluúčast, když se člověk nenechá udusit situací, dodává sílu i odvahu těžký osud ustát, najít východisko a jít dál.

Současná situace ve světě a pro leckoho i jeho osobní nebo jeho blízkých je obrovskou výzvou k vytrvalosti, obětavosti, odvaze čelit všemu těžkému a zlému a doufat v ona orlí křídla, protože bez nich už je mnoho situací k neustání. Kéž svým věrným, kteří přese všechno nepřestali doufat, dá Hospodin onu slibovanou sílu!

Mt 11,28-30

Ježíš se ujal slova a řekl: "Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží."

Ježíš zve k sobě lidi, kteří to mají těžké, jsou unaveni, cítí se ztraceni a bez východiska. Ježíš jim ovšem neslibuje, že je jejich problémů zbaví, že se zničehonic situace změní, nýbrž jim nabízí svou spoluúčast, nabízí jim smysl oněch těžkých stránek života. Jho zůstává jhem a břemeno břemenem, a přece může člověk najít jiný pohled a změnit svůj postoj k situaci. Neznamená to, že se tragické události promění ve veselohru, že člověk nebude cítit tíhu ztrát, únavy a problémů, ale že dokáže vidět a nést realitu s novou nadějí a perspektivou. Těžké stránky života se stávají nesnesitelné, když člověk nevidí žádný smysl, když nevidí světlo na konci tunelu. Když člověk chápe smysl, břemena se dají unést, je ovšem nutné udělat krok a jít dopředu v důvěře v Ježíšovo slovo. Odpočinek duše znamená najít cestu ven ze sebe, přestat se hroutit, získat trochu odstup či nadhled. Ježíš věděl, co říká, vždyť to sám zakoušel.