Sobota 14. 12. 2024 – 2. týden adventní, sv. Jana od Kříže

Sir 48,1-4.9-11

Prorok Eliáš povstal jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň. Přivedl na ně hlad a svým rozhorlením zmenšil jejich počet, neboť nemohli snést příkazy Páně. Slovem Páně zavřel nebe, třikrát dal sestoupit ohni. Jak ses proslavil, Eliáši, ve svých divech, kdo se může chlubit, že je ti podobný? Byl jsi uchvácen ohnivým vichrem ve voze s ohnivými koňmi. Je psáno o tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny. Šťastní, kdo tě viděli a tvým přátelstvím byli vyznamenáni!

Autor knihy Sirachovec rekapituluje Eliášův příběh z Knih královských. Prorok Eliáš byl spojován (pro velikost svého prorockého daru a zejména pro své vzetí do nebe) s děním na konci časů. Eliášovo téma se v adventu objevuje vícekrát. Kniha Sirachovec mu připisuje roli tvůrce pokoje, usmíření. Smíření generací je důležitým faktorem pro úspěšnou existenci lidského společenství. Ten, kdo k tomu dokáže přispívat (činností, jíž je charakterizován právě Eliáš), má zásadní vliv na růst a budoucnost společenství. Autor říká, že úlohou nového příchodu Eliáše je obnovit Jakubovy kmeny, tedy přinést obnovu do situace rozvratu. Ježíš ztotožňuje s Eliášem Jana Křtitele. I on volal k obnově smýšlení, k pokání a budování nové cesty, nové budoucnosti.

Mt 17,10-13

Když sestupovali z hory, zeptali se učedníci Ježíše: "Pročpak učitelé Zákona říkají, že napřed musí přijít Eliáš?" Odpověděl: "Eliáš jistě přijde a obnoví všechno. Ale říkám vám: Eliáš už přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co chtěli. Tak i Syn člověka bude od nich trpět." Tehdy učedníci pochopili, že jim mluvil o Janu Křtiteli.

Ježíš spojuje roli Jana Křtitele s postavou proroka Eliáše, resp. interpretuje Jana Křtitele jako Eliáše, který přišel, aby naplnil svou roli proroka konce času. Jan Křtitel je tedy postavou konce časů, nikoliv ovšem ve smyslu, že končí pozemské dějiny, nýbrž jako hlasatel definitivního zásahu Božího do dějin v postavě Ježíšově. S Ježíšem začíná i nový „čas“, nová „epocha“, nový eón, nový svět, i když ten dosavadní v jeho rámci ještě trvá, obě reality se ještě prolínají. Zároveň je osud Jana Křtitele předobrazem osudu Ježíšova. Vlastní role, daná Janovi Bohem, nebyla židovskými předáky rozpoznána a byl umlčen (popraven Herodem Antipou): stejný osud čeká i Ježíše samotného.

Ani učedníci tak úplně nechápou, kdo je Ježíš a jaké má poslání, přestože ho mají stále na očích a sdílejí s ním svůj život. Nebylo tak úplně snadné a není to snadné ani dnes, protože Bůh stále překračuje naše představy, naše schémata, naše přesvědčení o tom, jak věci mají být, jak mají být poskládány, jak se má situace vyvíjet.