Úterý 17. 12. 2024 – třetí týden adventní

Gn 49,1a.2.8-10

Jakub povolal své syny a řekl jim: "Shromážděte se a slyšte, synové Jakubovi, slyšte Izraele, svého otce! Judo, tvoji bratři tě budou chválit, tvá ruka dopadne na šíji tvých nepřátel, budou se ti klanět synové tvého otce. Lví mládě je Juda, od kořisti vstáváš, synu můj; uléhá si a odpočine jako lev, jako lvice, kdo se ho odváží rušit? Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, dokud nepřijde Vládce; národy ho budou poslouchat."

Na konci svého života Jakub-Izrael pronáší požehnání pro své syny. Pro další vývoj se ukazuje jako rozhodující požehnání Judovo, ačkoliv Juda nebyl prvorozeným. Podobně jako v případě Jákoba a Ezaua i zde se ukazuje, že Boží povolání může jít mimo lidské tradice a lidská ustanovení. Juda, resp. kmen Judův, se stane výsostným nositelem Božích zaslíbení – z něho bude pocházet ten, který přinese záchranu pro celý svět, Hospodinův pomazaný, Mesiáš – on otevře cestu pro Boží panování nad všemi. Ježíšovo univerzální panování (na národy) je zaslíbením pro celý pozemský čas až do jeho konce. I když se může zdát, že Ježíš nijak viditelně nad národy nepanuje a ty si dělají, co chtějí, není to tak. Ježíšova vláda není vládou násilnou, je to vláda lásky, naděje, úcty a pokory. To se ve světě špatně prosazuje, protože „Boží království násilí trpí“, protože vlády se chápou nejrůznější uzurpátoři viditelné moci – ve světě a leckdy i v církvi i jiných náboženských společenstvích.

Mt 1,1-17

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry - jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův - jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův - jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův - jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

Evangelium v matoušovské verzi začíná větou odkazující na Starý zákon: „Kniha zrození (rodopis)…“, ČEP překládá „Listina rodu…“, což odpovídá např. Gen 2,4 nebo 5,1. Rodopis či rodokmen představuje zkrácené dějiny rodu. Staví poslední generaci do řetězu zrození, zakotvuje ji v prostoru a čase. Dnes jsou rodokmeny a jejich sestavování opět velmi módní, jako bychom se chtěli ujistit, že někam konkrétně patříme, že nežijeme ve vzduchoprázdnu, že se máme oč opřít. 

Ježíšův rodokmen v matoušovské verzi zdůrazňuje, že Ježíš je oním zaslíbeným Mesiášem: Ježíš je potomkem Abraháma, jenž stojí na počátku víry v Hospodina a vyvolení Izraele, je také potomkem Davida, vyvoleného krále, a pochází z kmene Judova, jemuž platilo speciální zaslíbení. Tím evangelista pro své adresáty podtrhuje židovskou linii zaslíbení, jež se naplňují právě v Ježíši Kristu a skrze něho. Evangelista však sofistikovaným způsobem ukazuje, že Ježíš je tímto vyvoleným nejen pro židovský národ, ale pro všechny, a to prostřednictvím jmenováním určitých žen v rodokmenu, což nebylo zcela obvyklé. Navíc nejde o proslulé ženy, jako byla Sára, Ráchel nebo Rebeka, nýbrž o ženy v jistém ohledu „pochybné“ či velmi netypické: pohanská manželka synů Judy Támar, která se stala matkou dvojčat Fárese a Zary podvodem na svém tchánovi Judovi, pohanská kněžka/nevěstka Rachab z Jericha, která vydala město Jozuovi, cizinka Moabka Rút, a pak žena Chetity Uriáše (Batšeba), jež se stala (nejspíš ne zcela dobrovolně) „milenkou“ (cizoložnicí) a posléze ženou krále Davida, což vedlo k nezákonnému zabití jejího muže. Na konci stojí Maria, z níž se narodil Ježíš, zcela výjimečným způsobem.

I pozoruhodné členění rodokmenu na 3 x 14 (14=7x2) ukazuje na symbolický význam rodokmenu, jenž má shrnout dějiny spásy platné pro Izrael, ale otevřené pro všechny národy i lidi (svaté i nesvaté). Tím, že evangelista rodokmenem otevírá své evangelium, nastiňuje svůj určitý program. V Ježíši se naplňují Boží přísliby Izraeli, on je oním očekávaným zaslíbeným Mesiášem, ale skrze něho se tato Boží zaslíbení otevírají všem národům (pohanům) a všem lidem.

Tento pozoruhodný symbolický rodokmen ukazuje i to, že Boží cesty chodí jinak a jinde, než si člověk představuje, že není důležitá „čistá rasa“, a jako takový také zpochybňuje – minimálně v křesťanském kontextu – ideu nacionalismu a odmítání cizinců. Vyvolení je vždy darem Božím, nikoliv dědičným majetkem lidí.