Pátek 10. 1. 2025 – 2. týden vánoční

1 Jan 4,19 - 5,4

Milovaní! My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: "Miluji Boha", ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra. Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

Až do konce svého listu nepřestává autor se znovu a znovu vracet k lásce, k jednotě lásky k Bohu a člověku. Láska je opravdu jen jedna, nelze milovat Boha a nemilovat člověka (janovské obce specificky kladly důraz na lásku k bratrovi, k příslušníku stejného společenství, protože jim hrozil vnitřní rozkol). Nemilovat člověka a chtít milovat Boha nefunguje, protože to znamená popřít Boží lásku. Bůh miluje člověka, stal se člověkem, proto kdo nemiluje bližního, nemiluje ani Boha. Boží přikázání nejsou těžká, říká autor, což znamená, že nejde primárně o Desatero jako dále rozpracovaný soubor ustanovení, nýbrž o činnou lásku, o postoj vstřícnosti, solidarity, přátelství vůči lidem kolem..

Lk 4,14-22a

Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: ‚Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.‘ Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst.

V Lukášově evangelium jde v tomto úryvku o jakési proklamativní Ježíšovo zahájení veřejné činnosti. Ježíš vykládá slova z knihy Izajáš, která však vztahuje na sebe, aktualizuje poselství textu, což zpočátku jeho spoluobčany naplňuje nadšením, ovšem jen do té chvíle, než jim to naplno dojde. Citovaná pasáž z knihy Izajáš je mesiánským zaslíbením, zaslíbením záchrany (radostné zvěsti) pro všechny, kterým se na tomto světě nedaří dobře, pro strádající a zdeptané osudem i lidskou zlobou, nenávistí. Ježíš  je tím, kdo může tuto radostnou zvěst nabídnout, a to nejen jako zaslíbení, ale jako realitu.