19.1.2025, neděle
Včera, v den katolické památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, začal týden modliteb za jednotu křesťanů s tématem „Věříš tomu?“ To je citát z Jan 11,26: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít. Věříš tomu?“
Jde o vzkříšení Lazara, bratra Marie a Marty, v Betánii. Ležel už čtyři dny v hrobě. Přesto na Ježíšova slova „Lazare, pojď ven!“ zase vstal.
Česká biskupská konference a Evangelická rada církví v České republice společně vydaly modlitby za jednotu křesťanů v rozsahu 41 stran. (https://www.ekumenickarada.cz/in/3339/tyden_modliteb_za_jednotu_krestanu_2025)
Předmluva k nim začíná oslovením: Sestry a bratři, … To samotné je významný krok kupředu.
Předmluva říká, že „zvolené téma, které odráží výročí 1700 let od konání nicejského koncilu, je také pro nás zde v Evropě nanejvýš aktuální.“
Tedy ekumenický koncil v Niceji se konal v roce 325 a od něj pochází vyznání víry, částečně ještě doplněné a pozměněné na koncilu v Cařihradě. To je to vyznání, které se obvykle recituje při mši sv. a které se nazývá nicejsko-cařihradské. To je víra křesťanů.
Text pokračuje: „To, co možná pro některé jiné části světa může být otázkou téměř nadbytečnou, je pro nás otázkou existenciální: Věříš?
A my všichni jsme pozváni, abychom na tuto jasnou Ježíšovu otázku položenou Lazarově sestře Martě odpověděli slovy ekumenického vyznání víry formulovaného na nicejském koncilu: Věříme!
Tedy nikoliv v singuláru ale v plurálu. Vždyť my všichni, sestry a bratři z různých církevních společenství, společně takto věříme po celá staletí. A tato společná víra je pevný základ, ke kterému se chceme znovu a znovu vracet a vyznávat, že naše společné vyznání víry je zakotveno mnohem hlouběji než rozdíly a napětí života z víry v Ježíše Krista našeho Pána a Spasitele vzniklá během těch 1700 let, jež uplynula od slavnostního vyhlášení nicejského Kréda.
Ať tato pravda o pevných základech společné víry prozáří všechna ekumenická setkání nastávajícího Týdne modliteb za jednotu křesťanů nejen u nás v České republice, ale kdekoliv na celém světě.“
Je velikou věcí, že křesťané různých církví mohou společně vyznávat svou společnou víru a modlit se o dar jednoty, tedy jednoty víry i církve. Naše víra v Boha Otce, Božího Ducha a Syna, Ježíše Krista, je nám společná a v tom smyslu vytváříme už teď jedno společenství. Není dokonalé, ale je společenstvím víry a života.
