30.3.2025, neděle, 4 postní
Svátosti 01 – úvod
Svět, ve kterém žije Bůh, a svět člověka, jsou dva různé světy, mezi kterými jako by není žádná spojitost, pokud Bůh hranici dvou světů nepřekročí.
V našem světě běží čas, který je nějak měřitelný a kvantifikovatelný. Říkáme takové věci jako dříve nebo později, předtím nebo potom, ještě nebo ještě ne, trvání … V Božím světě nic takového není. Nemá tedy smysl říkat, že když někdo umře, tak se musí ještě nějakou dobu očišťovat v očistci a my že mu můžeme svou modlitbou očistec zkrátit. To je jen z hlediska našeho hmotného světa, nikoliv z hlediska člověka, který hranici času už překročil.
My nemůžeme vstoupit do světa Božího. Můžeme pouze v našem světě vnímat Boží zjevení, tedy Boží slova zachycená v Písmu. Ale můžeme také vidět Božího Syna, který se stal člověkem a vstoupil tak do našeho lidského světa.
Slavíme svátosti jako bezprostřední zásah Boží do běhu tohoto světa. V každé svátosti je přítomen Bůh, Boží činnost, a to přesto, že Bůh je neviditelný.
K těmto svátostem patří i mnohem podstatnější Boží zásah slavený o Velikonocích, na Seslání Božího Ducha, o Vánocích a o slavnosti Zvěstování Páně. To je slavnost připomínající početí Božího Syna, tedy jeho vstup do našeho světa.
Bůh může hranici dvou světů překročit a dělá to mj. ve svátostech. My Boha sice v našem pozemském dění nevidíme a neslyšíme, ale víme, že je v nich přítomen, že v nich působí.
