6.4.2025, neděle, 5. postní
Jan 8,1-11
Kdo je z vás bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!
Přiznat vlastní vinu bylo stejně obtížné tehdy jako dnes.
V tomto příběhu proti sobě stojí dvě strany: farizeové a učitelé Zákona, a žena přistižená při cizoložství. Farizeové přiznali svou vinu tím, že postupně odešli. Žena zůstala sama. Sice svou vinu nepřiznávala, ta ale byla evidentní, nemusela nic říkat. A pak je tady provinění toho, s kým se dopustila cizoložství, ale tomu to zřejmě prošlo. Tak to bývá často.
Není to samozřejmost, přiznat vlastní vinu. Ježíš zřejmě věděl, že učitelům zákona a farizeům tato perspektiva, totiž pohled na vlastní provinění, schází. Jako odpověď na jejich provokativní otázku, co on by se ženou udělal, obrací jejich pohled na jejich vlastní vinu. A oni to pochopí.
Nedává jim jen rozhodující podnět, který umožňuje odhalit vinu druhého i rozeznat vlastní vinu, nýbrž dává jim k tomu také čas, aby mohli o vlastní vině přemýšlet. Píše do písku a nechá je přemýšlet. Ježíš otevírá svou odpovědí a svým jednáním novou perspektivu a umožňuje nový začátek pro ty, kdo ženu obviňovali, i pro obviněnou.
Možná lidé dnešní doby ztrácejí pohled na své kvality i na vlastní vinu a ztratili čas k tomu, aby se nad svou hříšností vůbec mohli zamýšlet.
Snad by to byl rozhodující krok směrem k novému sebepoznání, k poznání vlastních zásluh a kvalit, i k nově vyslovenému vyznání viny, když bychom si udělali čas a o sobě, o vlastním životě i o vlastních proviněních přemýšleli.
Sebepoznání vede nejen k uznání vlastních nedokonalostí či vin, nýbrž také k poznání Božího milosrdenství, odpuštění a pokoji.
