Jer 11,18-20
18Hospodin mě poučil a já jsem to pochopil, jakmile mi ukázal, co dělají. 19Byl jsem totiž důvěřivý jako beránek vedený na porážku, netušil jsem, jaké úklady na mě chystají: „Porazme strom i s ovocem, ze země živých ho vytněme, ať si na jeho jméno už nikdo nevzpomene!“ 20Hospodine zástupů, Soudce spravedlivý, jenž zkoumáš srdce i svědomí, kéž uvidím tvou pomstu nad nimi – vždyť jsem ti svěřil svoji při.
(B21)
Prorok Jeremiáš se kvůli pravdě, kterou z vůle Hospodinovy ohlašuje, dostává do konfliktu s těmi, kteří si činí nárok na interpretaci Boží vůle. Cítí se jím ohroženi, protože ukazuje, jak se zpronevěřují Hospodinovým nařízením. Jeremiášovi nezbývá než se odvolávat k Hospodinu a spoléhat na něj, i když to neznamená, že unikne z rukou svých odpůrců. I příběh Jeremiášův ukazuje, že být Hospodinovým prorokem, hlásat pravdu znamená dostávat se do konfliktu. Ti, kdo hledí především na svůj prospěch a udržení se u moci, se neštítí používat nejrůznějších prostředků, aby se zbavili nepohodlného svědka pravdy.
Jan 7,40-53
40Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“ 41Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? 42Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“ 43Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. 44Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku. 45Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ 46Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“ 47„Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. 48„Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? 49Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“ 50Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: 51„Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“ 52„Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“ 53Každý se pak vrátil domů,
(B21)
Rozpory mezi Ježíšem a jeho kritiky pokračují, což nakonec vede i k rozštěpení mezi lidmi. Ježíš vyzařuje takovou sílu, že se ho ani kritici neodvažují násilím zmocnit, a dokonce ti, kdo ho mají na rozkaz farizejů přivést, jsou jím uchváceni. Nicméně mocní a vlivní nehodlají o tom, co Ježíš říká, vůbec přemýšlet – prostě dopředu vědí, že je to špatně. Ale přece se mezi nimi najde alespoň jeden, kdo se odváží apelovat na slušnost a zákonnost: Nikodém, ten, kdo za Ježíšem v noci přišel, protože ho chtěl poznat, protože ho Ježíšovy skutky a slova nenechaly lhostejným. Ale i jeho většina majitelů pravdy smetla. Poukaz na Galileu, z níž domněle Ježíš pochází (ale i autor Janova evangelia zná tradici Ježíšova narození v Betlémě, byť ji zmiňuje pouze nepřímo zde), slouží k Ježíšově (a také Nikodémově) diskvalifikaci. Z té díry Nazareta, z Galileje, jež není centrem dění ani pravověří, nemůže přece nic dobrého vzejít.
Podnět: Je těžké hájit pravdu proti většině, zejména proti těm, kdo drží v ruce moc a vliv, ale je to zapotřebí. Počet zastánců či odpůrců ani významnost osob, vzdělání či vliv o pravdě nerozhodují, pravda není závislá na mínění většiny, i když to tak vypadá. Je třeba si vážit těch, kdo jsou ochotni kvůli pravdě riskovat své postavení, svou kariéru, svou pověst, a najít v sobě alespoň takovou odvahu jako Nikodém.
