Nm 21,4-9
4Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost 5a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: „Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!“ 6Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo. 7Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil.
8Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“ 9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu.
(B21)
Mojžíš to nemá se svěřeným lidem snadné, lidé se neustále otáčí zpět, zapomínají na porobu a idealizují si jistoty plných hrnců. Tak to i v životě chodí, když člověku na cestě do zaslíbené země, do cíle, docházejí síly – idealizuje si jistotu minulosti a je naštvaný na nejistotu přítomnosti a bojí se budoucnosti. Navíc když se k tomu všemu vyskytne těžko překonatelná překážka jako jedovatí hadi. Kdyby nebylo té překážky, nikdy by si ti nespokojenci neuvědomili, že nemají pravdu, a nevzali by zpátečku. Bůh je – na rozdíl od nich/od nás – trpělivý a vždy ochotný zasáhnout, protože je věrný. Bronzový had je symbolem Boží věrnosti a zároveň připomíná lidem jejich nevěrnost, kdykoliv se na něj podívají.
Jan 8,21-30
21Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“ 22Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete’?“ 23Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,’ zemřete ve svých hříších.“ 25„A kdo jsi?“ zeptali se ho. „Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš. 26„Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“ 27Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci. 28Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. 29Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ 30A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.
(B21)
Ježíš v Janově evangeliu pokračuje ve svých sporech s farizeji a zákoníky (s Židy), které se stále vyostřují. Jeho oponenti odmítají připustit, že je poslán od Boha a snaží se ho znemožnit. Ježíš otevřeně mluví o jejich omylu, o jejich hříchu, resp. zlých úmyslech, a předpovídá svou smrt. Svou situaci připodobňuje situaci Izraelitů na poušti, kteří reptali a osočovali Mojžíše. Ježíš je však víc než Mojžíš. Naráží na scénu z knihy Numeri z putování Božího lidu pouští, jak pro sebe použil obraz vztyčení kůlu s hadem na poušti už v 3,14n (14Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, 15 aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“). Pro Janovo evangelium je Ježíšova smrt na kříži hodinou vyzdvižení a oslavení, hodinou, pro niž Ježíš přišel (12,27. 32n: Ale proto jsem přišel, pro tuto hodinu.32A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ 33Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.). Ježíšovo tělo na kříži je symbolem Boží lásky, Boží věrnosti a zároveň – stejně jako ten had na poušti – lidské nevěrnosti, lidského hříchu. I když není snadné uvěřit v kříž jako znamení Boží lásky a záchrany, přes to leckteří uvěřili. Snad se k nim můžeme počítat i my.
Podnět: Sv. Ignác doporučoval již v prvním týdnu svých exercicií rozhovor s Ježíšem na kříži. Není od věci se o to pokusit v naší současné situaci a zároveň postní době.
