Iz 50,4-9
4Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. 5Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. 6Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. 7Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. 8Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! 9Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli.
(ČEP)
Osud Služebníka Hospodinova je obtížný. Jeho úkolem je být oporou pro druhé, ale sám zakouší tvrdý úděl nespravedlivě pronásledovaného. Jeho silou je, že rozumí svému údělu, že nepovažuje své utrpení a nespravedlnost, které ho stíhají, za nesmyslné. Naopak si je jist, že skrze jeho ponížení, skrze přijetí utrpení, ponížení a pronásledování Hospodin zvítězí. Hospodinova spravedlnost a láska nakonec zvítězí. Tento Služebník je předobrazem Ježíše a jeho osudu a zároveň prototypem učedníka Ježíšova, resp. Hospodinova.
Mt 26,14-25
14Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím 15a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných. 16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. 17Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" 18On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: "Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka." 19Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. 20Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, 21a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." 22Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?" 23On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 24Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!" 25Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."
(ČEP)
Ježíš ví, co ho čeká, ví, že jeho střet s mocnými je nevyhnutelný, a tuší, že v tomto střetu mu jde o život. A také ví, že jeden z jeho učedníků – a pravděpodobně jeden z velmi blízkých – se od něj odvrací, ztrácí v něj důvěru. Ještě se ho pokusí varovat a zastavit, protože mu je jasné, jaké to bude mít důsledky pro zrádce samotného. Nemyslí v první řadě na sebe, nýbrž na Jidáše, na jeho dobro. Zrada od někoho blízkého bolí hodně, ale má mnohem devastujícnější důsledky pro toho, kdo zrazuje svého přítele, než po toho, kdo je zrazován. Je těžké unést vlastní zbabělost, ale vědomí zrady je téměř k neunesení, jakmile člověk procitne ze svého omylu a do hloubky pochopí, co udělal. V tom se Petrovo a Jidášovo jednání výrazně liší. Od zrádce se nakonec odvrátí i ti, kvůli nimž se zrady dopustil.
Podnět: Je obtížné přijímat negativní stránky života, bolest a utrpení, ale také vlastní selhání a integrovat to do svého života. Uvidět světlo na konci tunelu trvá leckdy velmi dlouho. K nejhorší zkušenosti pak patří ta, kdy trpí někdo blízký a člověk pro něj nemůže nic udělat v tom smyslu, aby ho z utrpení vysvobodil. To je chvíle kroku do tmy v důvěře v Boha v prosbě o sílu a schopnost odevzdání. V tomto světě je v současnosti nezměrné množství utrpení, což je o to těžší, že o něm díky globalizaci víme a jsme vůči většině z něho zcela bezmocní. Prosme o sílu pro sebe i pro druhé je unést a prosme o otevřené oči a srdce, abychom dokázali udělat to, co můžeme.
