Sk 5,27-33
27Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal: 28„Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ 29Petr a apoštolové odpověděli:„Boha je třeba poslouchat více než lidi. 30Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; 31toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ 33Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít.
(ČSP)
Apoštolové v čele s Petrem jednají suverénním způsobem: Boží pravda je důležitější než lidské příkazy. Jak se i v češtině říká: pro pravdu se lidé nejvíc zlobí. Apoštolové jsou ochotni nasadit svůj život pro svědectví o Ježíši Kristu.
Jan 3,31-36
31„Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, «je nade všechny a» 32svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý. 34Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť «Bůh» dává Ducha bez odměřování. 35Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. 36Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
(ČSP)
Ježíš pokračuje ve svém sebeodhalování, i když hovoří neosobně. Přiznání se k Božímu Synu je aktem, který rozhoduje o obstání na soudu. Avšak je důležité si uvědomit, že to, o čem tu Ježíš v Janově evangeliu mluví, není o formálním náležení do církve. A soud, o němž je řeč (Boží hněv), není jednoduché počítání dobrých skutků a hříchů, nýbrž jde o zásadní nasměrování života. Jde o pochopení nejdůležitější skutečnosti, o pravdu o Bohu, který se dává k dispozici člověku ve svém Synu, a o lidské zodpovědnosti tváří v tvář pravdě a jejím nároku na člověka. Pravda tu není záležitostí diskuse, lepší či horší argumentace a logiky, nýbrž osobního nasazení ve prospěch světa. Jak je řečeno již v úvodu evangelia (v Prologu Jan 1,18): „Boha nikdo nikdy neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.“ Boha lze skutečně poznat jen skrze jeho Syna, proto je tak důležité vydávat pravdivé svědectví.
Podnět: Vydávat svědectví o Bohu není jen záležitostí slov, protože pokud za našimi slovy nestojí náš život, mohou mít zcela opačný účinek. Jaká je v tomto ohledu moje zodpovědnost?
