Sk 18,9-18
Když byl Pavel v Korintě, řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“
Když se však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům: „Kdyby to bylo nějaké bezpráví nebo bídný zločin, věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se sluší a patří. Ale když jsou to hádky o slovo, o pojmenování nebo o nějaký váš zákon, to si vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu odmítl. Tu všichni (pohané) popadli představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal lodí do Sýrie. (Ještě předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat vlasy, protože udělal slib.
(Liturgický překlad)
Pavel pokračuje ve svém misijním úsilí a hlásá evangelium v antickém světě, tedy mezi pohany. V Korintě, kam došel z Athén, se setkává s manželskou dvojí Priscillou a Akvilou, jež provozuje stejné řemeslo jako on, proto u nich pobývá. Tato manželská dvojice, jež se dostala do Korintu po vypovězení Židů (a židokřesťanů) z Říma v roce 49 Claudiovým ediktem, se stává důležitým zázemím pro Pavla a patří mezi jeho nejdůležitější spolupracovníky. V Korintě se opakuje obvyklý scénář: Pavel je z podnětu Židů obviněn a postaven před veřejnou moc. Prokonsul Gallio, bratr filozofa Seneky, spravoval provincii Achaiu nejspíš v roce 51-52. Vůči Pavlovi a obviněním, která proti němu byla vznesena, se zachoval velmi rozumně a Židy s jejich stížností od soudu odmítl. Autor Skutků chce mj. zdůraznit, že křesťanství nestojí v rozporu s politickým zřízením a veřejná moc se jej nemusí obávat. Náboženské spory se nemohou řešit před civilním soudem, jsou vnitřní záležitostí daných stran. Pavel tedy vyšel z této kontroverze jako vítěz a celá záležitost se obrátila proti strůjci neoprávněné obžaloby.
Pavlův pobyt v Korintu, jenž trval rok a půl, byl důležitým obdobím a jeho korespondence s Korinťany nám dává nahlédnout do života raně křesťanské obce, jejích problémů, sociální struktury a způsobu života.
Jan 16,20-23a
Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“
(Liturgický překlad)
Ježíš pokračuje ve své řeči k učedníkům, jimž se snaží dodat odvahu tím, že jim odhaluje, co je po jeho odchodu čeká: dar Ducha, pochopení Ježíšova poselství a naplnění jeho posláním „odchodem“ k Otci, tedy jeho smrtí a zmrtvýchvstáním, bytím u Otce. Bolest z jeho odchodu, z tragédie jeho zabití, bude vyvážena jeho zmrtvých-vstáním a setkáním s učedníky v novém způsobu bytí. Až učedníci učiní zkušenost, že žije, už nebudou mít potřebu se na nic ptát, protože zakusí to, co jim Ježíš slíbil.
Podnět: Každá situace, v níž se člověk ocitne, v sobě nese šanci hlubšího pochopení a tím i autentičtějšího bytí. To ovšem „není zadarmo“, protože člověk musí mít odvahu a být ochoten projít „údolím stínu smrti“ (Ž 23,4), aby mohl objevit světlo na konci tunelu, aby mohl objevit onu radost, o níž Ježíš v Janově evangeliu mluví, totiž hlubší společenství s Bohem. To jsou ony krize, kterými když člověk skutečně projde a nehledá východisko (útěk z nich) v návratu zpět (v regresi), tak vnitřně vyroste, stane se zralejším, velkorysejším a zakotvenějším v očištěné víře.
