Tato mše má mimořádný charakter – kvůli mým narozeninám se koná v neobvyklém čase. Ale ve skutečnosti její důvod je božský, ne lidský. Scházíme se, abychom slavili eucharistii, radovali se z Boží lásky a slávy a z Kristova vzkříšení a z naší spásy.

Mt 21,28-32

Ježíšova řeč se jakoby dělí na dvě části, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti mluví o tomtéž.

Práce na vinici, na poli byla mnohem důležitější než dnes, lidé byli velmi závislí na zemědělské produkci. Tedy první syn splnil otcův příkaz, protože pracovat na vinici šel, a to bylo podstatné.

Jak to souvisí celníky a nevěstkami a s velekněžími a staršími lidu?

Oni sice říkají ano ano, ale ve skutečnosti pracovat na vinici Páně nejdou. Na rozdíl od hříšníků, kteří se sice protiví řádu mravnosti, ale ve skutečnosti pracovat jdou, totiž uvěřili Janovi, který ukazoval správnou cestu. Velekněží se nezměnili a Janovi neuvěřili, celníci se dali oslovit a uchvátit.

Co je platné, když my možná říkáme ano ano, odříkáváme modlitby, přijímáme svátosti, ale ve skutečnosti se nezměníme a nedáme se uchvátit Bohem? Jsme jako druhý bratr, který na vinici pracovat nešel, ačkoliv to slíbil. Jsme jako velekněží, kteří trvají ve své bohorovnosti a nadutosti, ale vůli Boží neplní.

Mnohem lépe jsou na tom ti, kteří sice nesplňují formální kritéria pravého křesťanství, ale ve skutečnosti jsou plní Boží milosti. O tom píše papež František v exhortaci Amoris laetitia. Píše tam o lidech, kteří nejsou schopni říci ano ke všem Božím a církevním přikázáním, ale přesto žijí v lásce a možní v Boží milosti.

301: „… už není možno říkat, že všichni, kdo se nacházejí v nějaké situaci zvané „neregulérní:, žijí ve stavu smrtelného hříchu a ztratili milost posvěcující.“

305: „V důsledku podmíněností a polehčujících faktorů je možné, že v objektivní situaci hříchu – který není subjektivně přičitatelný, nebo aspoň ne plně – může člověk žít v milosti Boží, může milovat a může také růst v životě milosti a lásky a dostávat k tomu pomoc církve.“

To je papežova revoluce v postoji církve. K takové víře a důvěře v Boha jsme vyzváni.