Dnes slavíme veliký svátek, Nanebevzetí PM, poutní slavnost naší farnosti. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna, zde byl přeložen ze včerejška.
A zároveň budeme slavit křest malého Izáka Jehudy Štěpána Jirsáka, kterého dobře známe jako ministranta při našich bohoslužbách.
Zj 11; Lk 1,39-56
Leckdy si myslíme, že tato slavnost se v církvi slavila od samotného počátku, ale není tomu tak. V Jeruzalémě se tento svátek slavil v 5. století, od 6. století ho slaví celý křesťanský Východ a od 7. století se slaví i v Římě. Pro první křesťanská staletí nebyl fakt, že Panna Maria byla s tělem i duší vzata do slávy nebeské, vůbec významný. Tato myšlenka postupně rostla a 1.11.1950 ji prohlásil papež Pius XII. za článek víry.
V apoštolské konstituci Munificentissimus Deus se říká, že „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“
Její přítomnost v nebi s tělem i duší je v katolické víře předobrazem a zárukou budoucnosti církve, její přítomnosti ve společenství Nejsvětější Trojice, cíle našeho pozemského putování.
Toto přesvědčení je dogmatem katolické církve, je však (nikoliv však jako dogma) značně rozšířeno i v řadách věřících pravoslavných církví. V pravoslaví je tato slavnost zvána Zesnutím přesvaté Bohorodice. Naproti tomu drtivá většina protestantských denominací toto přesvědčení odmítá, neboť o tělesném (ale ani žádném jiném) nanebevzetí Panny Marie se Bible nikde nezmiňuje.
Potud tedy fakta. Přítomnost PM v nebi nejen duchovní, nýbrž i s oslaveným tělem, má obrovský eschatologický význam. Ukazuje totiž, kam se bude ubírat náš tělesný život a život církve, ukazuje nám budoucnost, která nás čeká. To, že je mnohými křesťany uctívána, ukazuje naše spojení s nebeskou realitou. Ta je pro nás sice neuchopitelná, nepoznatelná, nehmatná, ale přitom velmi blízká. Žena jménem Maria, Matka Božího Syna, už do ní vstoupila. Ona je sice člověk mimořádný, ale je to člověk, tak jako my jsme lidé.
Všichni jsme do této nové reality zváni, dnes novou cestu do ní začíná Izák Jehuda Štěpán přijetím křtu. To je cesta posvátná a radostná, i když vůbec ne snadná. Je to cesta života v církvi, ve společenství církve. Doprovoďme ho na prvním kroku po této cestě.
