Mt 14,10-23

„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám.“

Dnešní úryvek se dělí na dvě části jasně oddělené. 

První se týká Jana Křtitele a Ježíšova vnitřního života. Je těžké ony dvě části srovnávat. První je podstatná pro pochopení Ježíše jako osoby. Vlastně by bylo namístě po této části skončit.

Možná jsme to také prožili. Zemřel někdo, kdo měl zřejmě pro Ježíše veliký význam, i když o tom víme jen málo. Každopádně po setkání s ním Ježíš vystoupil z anonymity a ujal se své veřejné role a šel a hlásal evangelium. A najednou je mrtvý. Člověk, který pro něj znamenal tak mnoho. Bylo třeba zachovávat ticho nad jeho smrtí a svěřovat jej Bohu. K tomu se Ježíš opět vrací, když se mu podařilo rozpustit zástupy.

A pak přichází druhá část o tom, jak velký zástup šel za ním, protože potřebovali uzdravení a dostalo se jim zázračného nasycení, ale o tom, co Ježíš prožíval, nic nevěděli. On jim byl zcela k dispozici, ale o svém vnitřním prožívání jim nic neřekl.

Zpravidla vidíme jen vnější stránku Ježíšova života, protože přece jde o naši spásu a o to, co právě potřebujeme. Ale co to stojí Ježíše v jeho vnitřním životě, to jako bychom nevnímali.

Tento úryvek je nadepsán „zázračné nasycení lidí“, to je ale až druhotné téma. Nicméně všichni zúčastnění zřejmě znali starozákonní předpovědi o mesiášské době, která měla být dobou svobody, dobou hojnosti a dostatku. Nasycení zástupu je veřejným znamením, že tato doba už nastává. Je také znamením eucharistie, o které lidé ještě nic nevěděli. Ale to, že Ježíš vzal chléb, lámal ho a dával učedníkům a zástupům, bylo jasné eucharistické znamení, které bylo rozeznatelné až později, po Ježíšově zmrtvýchvstání. Ale už nyní Ježíš ukazuje, že není lhostejný k lidem a jejich nouzi, ale do řešení jejich situace vstupuje Boží moc v podobě zázraku předznamenávajícího ustanovení eucharistie.

Večer onoho dne se Ježíšovi podařilo, aby byl sám a aby se mohl sám modlit. Nebylo to snadné najít si modlitbu v samotě, tak jako to možná není snadné pro mnohého z nás, zvlášť když žije v rodině a musí se věnovat svému manželskému partnerovi a svým dětem. Ale snad se přece jen podaří vystoupit na horu a být chvíli sám a v tichu se modlit.