Mt 13,1-9

Evangelium nemluví o obilí, ale o rozsévání Božího slova. Jak to, že někdy roste a přináší úrodu, a jindy ne? Čím to, že jsou lidé věřící a lidé nevěřící, když Boží slovo, které se jim hlásá, je stejné? Slovo, semeno, které se rozsévá, je přece stejné. Ale záleží na půdě, do které se zasévá, a o to tu jde.

Máme být dobrou půdou, ve které semeno, zaseté rozsévačem, roste a přinese bohatý užitek.

Někomu se to daří, někomu možná ne. Proč?

Někdo má smůlu a má zpackaný život, nemá štěstí v manželských vztazích, je nemocný nebo handicapovaný, je Rom či Žid v nepřátelské společnosti, nemá pořádné vzdělání, je nešikovný, je obézní, má komplex méněcennosti, je zatrpklý apod. Nikam to nedotáhne a vůči Boží setbě se uzavírá.

Jiný člověk má v životě štěstí, daří se mu a je pro něj snadné být dobrou půdou. Ale také to může vést k tomu, že na slovo Boží nedbá a nenechává ho růst.

My máme být dobrou půdou, ať se nám v životě daří či ne, máme se dát k dispozici, aby semeno mohlo růst. To je výzva evangelia.

A nemusíme se znepokojovat, když se nám zdá, že plody nepřinášíme. Máme si zachovat klid a radost a tím vytvářet dobrou půdu pro růst semena.

Jak se měří úspěšnost úrody? U obilí je to jednoduché, prostě se zváží, ale u úspěšnosti života nikoliv. Tu může nahlédnout svýma očima Bůh, ne člověk. Leckdy se nám zdá, že náš konkrétní život nic nepřináší, ale možná je to v Božích očích úplně jinak.

My se snažíme hodnotit sebe nebo druhého člověka, hodnotit jeho užitečnost a jeho svatost, ale to může být velmi klamné. Plody, které život přináší, nejsme schopni zhodnotit, to může jenom Bůh. Kdo má uši k slyšení, slyš.