17.1.2021, neděle

Jan 1,35-42

Jan měl své učedníky, své posluchače, své podporovatele, své fanoušky. To je jistě příjemná věc, člověk je rád, když má své zastánce, a nerad se jich zříká.

Tady čteme o tom, jak Jan o dva z nich přišel, jak je přenechal Ježíšovi. Řekl „Hle, beránek Boží“ a dva jeho učedníci šli za Ježíšem. Jan je za ním poslal.

10.1.2021, neděle, Křtu Páně

Dnes slavíme svátek Křtu Páně. To byla veliká událost v životě Ježíšově, tak jako je křest velikou událostí v životě každého křesťana.

Mk 1,6b-11

Ježíšův křest v Jordáně byla veliká událost v Ježíšově životě, něco velmi podstatného. Jeho život se tím radikálně změnil. Do té doby žil v ústraní, zřejmě doma, a my o jeho životě nic moc nevíme. Ve třiceti letech stále nebyl ženatý. Vlastně byl divný člověk, jeho vrstevníci už dávno měli vlastní rodinu.

6.1.2021, středa Slavnost Zjevení Páně - Tří králů

Mt 2,1-12

Mt podává svědectví o tom, jak svědectví o narození Mesiáše bylo zvěstováno pohanskému světu. Mudrci, představující pohanské národy, jsou vedle pastýřů, tedy židů, dalšími svědky narození Mesiáše, který je spasitelem nejen židů, ale i pohanů.

25.12.2020, pátek, Hod Boží vánoční

Vánoce jsou svátky podstatně radostné. Důvodů k radosti je hned několik. Oslavujeme Pána, Boha. který se narodil jako člověk.

Vánoce mají, tak jako mnoho jiných věcí, dvojí charakter.

20.12.2020, neděle – 4. adventní

Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova. Tato slova Panny Marie určila celý její život. Jsme schopni se takto vydat Bohu a zůstat svému slovu věrní? To je otázka, kterou nám klade evangelium. Litujme svých malých i velkých nevěrností, kterých jsme se dopustili.

13.12.2020, neděle, 3. adventní

Ježíš je světlo našeho života, tedy radost, pokoj, dobrá perspektiva, dobré vztahy mezi lidmi, smysluplnost práce, ...

Jan 1,6-8.19-28

Existují světla falešná, která vedou do tmy, a světlo pravé, které vede k životu.

6.12.2020, neděle, 2. adventní B

Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! To je výzva dnešní neděle. Pán přichází, vyjděme mu vstříc.

Mk 1,1-8

Komu je určena výzva u proroka Izaiáše a na začátku Markova evangelia: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky?

29.11.2020, neděle, 1. adventní B

Mk 13,33-37

Začíná advent, doba ticha a klidu, doba těšení na vánoce. Ale zároveň začíná výzvou „Bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den“. To je jakési varování, ale přesto je advent časem zvláštní radosti.

22.11.2020, neděle Ježíše Krista Krále

Mt 25,31-46

Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'

15.11.2020, neděle 33A

Dobře jsi hospodařil s tím, co jsi dostal. Pojď se radovat se svým pánem.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
„Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

32. neděle v mezidobí, cyklus A

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy.

31. neděle v mezidobí, cyklus A, slavnost Všech svatých

Mt 5,1-12a

„Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.““

30. neděle v mezidobí, cyklus A

Miluj Boha a miluj bližního – to je základ našeho náboženského postoje a života, největší přikázání.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že (Ježíš) umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.

29. neděle v mezidobí, cyklus A

Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.

Mt 22,15-21

Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.

Mt 22,1-14

Tento text obsahuje dvě podobenství. První mluví o pevné vůli svatební hostinu uspořádat, nabídnout spásu všem, přesto že první pozvaní ji odmítli.

Druhé podobenství se týká svatebního šatu. Pozvání je tak vzácné, že je třeba kvůli němu změnit všechno, nejen šaty, ale celý svůj život. A končí zvláštní větou: Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.

Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

Mt 21,33-43

Ježíš vytýká velekněžím a starším lidu, že jsou jak vinaři, kteří užívají vinici pro svůj prospěch a nepřinášejí jejímu majiteli řádný výtěžek. Sice věří v Boha, ale nejednají podle toho, jejich skutky tomu neodpovídají. Za to budou ztrestáni a na jejich místo budou povoláni jiní, tedy pohané.

Jde tedy o víru a o skutky, které jsou podmínkou spásy nebo které plynou z toho, že jsme Bohem spaseni. Jde o víru a o zásluhy, které by člověk mohl získat svými dobrými skutky.

Tato mše má mimořádný charakter – kvůli mým narozeninám se koná v neobvyklém čase. Ale ve skutečnosti její důvod je božský, ne lidský. Scházíme se, abychom slavili eucharistii, radovali se z Boží lásky a slávy a z Kristova vzkříšení a z naší spásy.

Mt 21,28-32

Ježíšova řeč se jakoby dělí na dvě části, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti mluví o tomtéž.

Dnešní úryvek z Mt mluví o podivném smýšlení lidí, kteří si myslí, že mají vůči Bohu nárok na odměnu, kterou musejí dostat. Ale takový nárok neexistuje. Bů nám dává víc než si dovedeme představit.

Mt 20,1-16a

Evangelium popisuje situaci, která je tak říkajíc k naštvání. Čtenář se obvykle ztotožňuje s tím, kdo pracoval od rána celý den, a připadá mu nespravedlivé, že nakonec dostane stejnou odměnu jako ten, kdo pracoval pouhou hodinu, i když je to odměna předem domluvená. Kdyby se to dělo dnes, okamžitě by odborová organizace protestovala, protože by to byla evidentní nespravedlnost.

Písmo nám i celé církvi klade otázku, kolikrát máme odpustit člověku, který se nějak provinil. Není to snadná otázka, mnozí jsou přesvědčeni, že některé přestupky by církev odpouštět neměla. Ale proti tomu stojí Boží milosrdenství. Každopádně teď se na ně spolehněme, …

Mt 18,21-35

Kolikrát máme odpustit člověku, který se provinil? Kolikrát nám odpouští Bůh? Kde jsou hranice lásky k bližnímu? Ježíš říká, že hranice stavět nelze, odpouštět je třeba stále znova, protože takto nám odpouští Bůh.

Věříme v dobrého Boha, věříme, že Bůh je dobrý, odpouštějící, milosrdný, nikoho nezatracuje, všechny zve k sobě, nikoho nevylučuje.

Stojíme na posvátné půdě církve. Ale zároveň nám Písmo dává i praktické pokyny, jak máme jednat v konkrétních situacích. Podívejme se na svůj vlastní život, na jednotlivé situace svého života, a prosme Boha o odpuštění toho, čím jsme se provinili.

Mt 18,15-20

Mt dává praktické pokyny, jak se mají členové obce chovat.

Dnes slavíme veliký svátek, Nanebevzetí PM, poutní slavnost naší farnosti. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna, zde byl přeložen ze včerejška.

A zároveň budeme slavit křest malého Izáka Jehudy Štěpána Jirsáka, kterého dobře známe jako ministranta při našich bohoslužbách.

Zj 11; Lk 1,39-56

Mt 14,10-23

„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám.“

Dnešní úryvek se dělí na dvě části jasně oddělené. 

První se týká Jana Křtitele a Ježíšova vnitřního života. Je těžké ony dvě části srovnávat. První je podstatná pro pochopení Ježíše jako osoby. Vlastně by bylo namístě po této části skončit.

Podobenství o nebeském království

Mt 13,44-46

Kapitola obsahuje celou řadu podobenství o Božím království. Nelze je totiž definovat či popsat jen jedním. Lze je přiblížit obrazy, které vyjadřují nějaký jeho aspekt, ale přesto zůstává nepoznáno, zůstává tajemstvím.

Dnes jsme slyšeli dvě z těchto podobenství o pokladu a perle.

Pšenice a plevel rostou na poli spolu. Můžeme to považovat za chybu, ale můžeme si také říci: Naštěstí. Co by se s námi stalo, kdyby se hospodář rozhodl všechno zlo vykořenit? Děkujme Bohu, dobrému hospodáři, a prosme ho, aby nám naše zlé skutky odpustil.

Mt 13,24-30

Pšenice a plevel

Toto podobenství nám staví před oči dobrou pšenici a zlý plevel. Zřejmě se jedná o jílek mámivý, který zpočátku vypadá velmi podobně jako pšenice, ale když je zralý, tak se dá dobře rozlišit. To že má kořeny propletené s pšenicí radí nechat je růst dohromady. Na druhou stranu zralé zrno tohoto plevele a zejména námel může zničit pšeničnou mouku.

Když bratři Cyril a Metoděj se v 9. století chopili úkolu hlásat křesťanství ve Velkomoravské říši, nebyli jen nositeli náboženství, nýbrž byli i nositeli kultury a vzdělanosti. Aby se v nějakém jazyce dalo hlásat evangelium, je více méně potřeba, aby tento jazyk měl i písemnou podobu. A Cyril a Metoděj stáli u zrodu písma, které se částečně uchovalo dodnes.

Lk 10,1-9

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. To je žeň světa, žeň lidstva, žeň lidí. Všem by bylo třeba hlásat, že se přiblížilo Boží království, aby zanechali svých pošetilých hádek a sporů nebo honby za ziskem. Prosme tedy pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Mt 13,1-9

Evangelium nemluví o obilí, ale o rozsévání Božího slova. Jak to, že někdy roste a přináší úrodu, a jindy ne? Čím to, že jsou lidé věřící a lidé nevěřící, když Boží slovo, které se jim hlásá, je stejné? Slovo, semeno, které se rozsévá, je přece stejné. Ale záleží na půdě, do které se zasévá, a o to tu jde.

Máme být dobrou půdou, ve které semeno, zaseté rozsévačem, roste a přinese bohatý užitek.

Někomu se to daří, někomu možná ne. Proč?